Nemocnice - věc politická

Zpráva z tisku: Výstavba domažlické nemocnice se zpožďuje. Spíše než technické potíže však termín dokončení stavby v tuto chvíli ohrožuje nedostatek peněz. Přednosta domažlického okresního úřadu Pavel Faschingbauer v článku říká, že z očekávaných čtyř set miliónů korun, vydá státní rozpočet na výstavbu v příštím roce pouze sto šedesát miliónů. To je velký zásah do plánů stavby nemocnice a úder přichází dřív, než se dalo čekat, když ovšem okresní úředníci a vedení nemocnice s něčím takovým nepočítali vůbec. Mohli s tím počítat, museli s tím počítat; selský rozum, jednoduché počty a pozorování okolních problémů ve zdravotnictví je mělo varovat už před dvěma, třemi lety, když nabubřelý projekt prosazovali za použití řady poslanců a politiků obecně.

Stokrát se řeklo, že není třeba pochybovat o potřebnosti nové nemocnice v tak velkém spádovém prostoru, jakým Domažlicko je. O účelnosti velkostavby za více než osm set miliónů korun však pochybovat stále musíme. A zopakujme si tu základní velkorysost plánovačů: zatímco v České republice je na pořízení jednoho nového nemocničního lůžka zapotřebí průměrně zhruba jednoho milionu a tří set tisíc korun, ale uměli to například v Sušici za necelých osm set tisíc, tak každé jedno domažlické lůžko z těch sto osmdesáti devíti plánovaných, přijde na miliony čtyři. To je obrovský rozdíl, mrhání na kvadrát, řekl by sedlák. Za čtyři milióny lze pořídit jedno dobře vybavené lůžko na anesteziologicko resuscitačním oddělení, mimochodem řečeno, a nebo ona normální lůžka čtyři.

Logo|foto:Český rozhlas

V čem je dnešní základní domažlický problém? V tom, že volby už jsou za námi, všichni už mají čtyři další roky v parlamentu jisté, co bylo slíbeno, nemusejí noví ministři ve vládě respektovat a politik je z obliga. Tohle je základní domažlický problém. Před volbami bylo nutné a politicky velmi vděčné téma péče o zdraví občanů uchopit a táhnout s ním do boje o hlasy. Co si teď počnou domažličtí s rozpočtovými škrty, nevědí sami, protože tak intenzivního zastání tam nahoře se jim dostane opět až tak za tři roky. Jinak, než věcí politickou, nazvat projekt domažlické nemocnice nelze ani při použití očí velmi zamhouřených. ODS prosadila, sociální demokraté a ostatní se svezli a až do voleb podporovali politicky výhodný špitál. Po ekonomickém prozření a věcné nutnosti respektovat jiné priority se jim to dnes všem vrací jako kyvadlo; co s tím monstrem za osm set milionů? Počkejme si na řešení, když všechna už budou hodně drahá. Padla nemocnice ve Stodě, padá nemocnice v Plané, jiné jsou zadluženy. V tomto světle jsou domažlické stovky miliónů politickou prohrou. Co bude po prvním lednu, až práci skončí okresní úřady? Vsaďme se, že rozestavěnou nemocnici si kraj na záda nevezme. Stát? Místo čtyř set miliónů na příští rok, dá jenom sto šedesát z čehož lze dost usoudit. A to stále zbývá ještě jedna otázka, na kterou čekám z ministerstva i z Domažlic odpověď už dva roky: je už dohodnut s pojišťovnami a se státem režim bezproblémového financování provozních nákladů? Jestli totiž mají být stejně jako ta lůžka čtyřikrát dražší než je v republice zvykem, nevěřím, že by to byli poslanci parlamentu, úředníci zaniklého okresního úřadu a vedení nemocnice, kdo by na nemocnici přispívali ze svého… Domažlickou nemocnici v kraji potřebujeme, ale konečně nadešel čas, zdá se, kdy se nad redukcí jejího rozpočtu do realistické podoby bude muset vláda zamyslet, politika nepolitika, volby nevolby.

Logo|foto:Český rozhlas