Nemám ráda, když se mě muži snaží převtipnit, říká autorka Historek z Tinderu

Markéta: Jak poznat, že první rande má nějaký potenciál?

Petr: A co je pro tebe dobré rande?

Lucie: Pro mě je green flag právě jeho humor, celkově smysl pro humor. Nebo plynulost konverzace. Říká se, že s tím pravým můžete i mlčet, ale já bych to nevztahovala na první rande. Byla jsem na speed datingu. Když jsem rešeršovala pro knihu Historky z Tinderu, tak jsem šla, abych to zažila a mohla o tom napsat. Úplně jsem cítila, jak s některým člověkem je 5 minut opravdu velmi dlouhých a s některými to fakt uteklo. To je za mě ten kalibr. Já vím, že někteří jsou introvertnější a déle jim trvá, než se rozmluví. Ale někdy konverzace fakt vázne a já se musím hodně snažit, aby se něco říkalo. To se mi stalo, měla jsem pocit, že jsem se na rande nadřela, abych z protějšku něco dostala. On tak seděl a nic neříkal. A pak mi napsal zprávu, jak to bylo výborný, jak jsme si to užili a že jsme si pokecali. A já si říkám no dobrý, ale já jsem tak zpocená, že ti pošlu fakturu. Vůbec to nebylo odlehčený. Mám ráda, když konverzace plyne. Něco vypráví a ty si říkáš, já ti k tomu potřebuju říct tohle. Jakmile se začnou říkat historky z dětství, tak to je super. To mám hrozně ráda, protože mám bláznivou rodinu a mám ráda, když má taky někdo bláznivou rodinu a společně sdílíme historky. Najednou to plyne a zjistíš už jede poslední metro, ani nevíš jak. Tak to je za mě dobrý rande. Takový, u kterýho si ani nevšimneš, že ti pomalu ujíždí poslední metro.

Čtěte také

Jak jsem svajpnul vaši matku. O úspěšném online seznamování se socioložkou Renátou Topinkovou

Markéta: Jak se v čase vyvíjel tvůj přístup k randění?

Lucie: Nemám vysoká očekávání, že si řeknu a teď jdu potkat tu svoji životní lásku a to bude ten pravej. Spíš do toho vstupuji s myšlenkou, že si s někým píšu a jdu s ním na drink, na kafe nebo na oběd. Nevkládám do situace velké naděje. Neříkám si, že to musí dopadnout dobře a že musím člověka okouzlit. Říkám si, že někoho potkám a uvidím, co se bude dít.

Markéta: Přesně to bych ze své role psychoterapeutky doporučila. Soustředit se jenom na situaci, ve které jsme a nechodit na rande s tím, že potkám budoucího manžela. Nebo přemýšlet o tom, jak cinkají svatební zvony.

Petr: Jsou z tebe chlapi nervózní? Přece jenom jsi známá.

Čtěte také

Rande u popelnic? Pro Ivanku z podcastu Buchty žádný problém

Lucie: Myslím, že jo. Projevuje se to ve dvou věcech. Buď se snaží být strašně vtipní a mají pocit, že mě potřebují převtipnit, to je fakt špatný. Když člověk začne tlačit na pilu, ono se to pozná. Je rozdíl, když jsi přirozeně vtipnej. Nebo i v momentě, kdy jsi přirozeně vtipnej, ale hodně se snažíš být vtipnej a dělat hlášky a narážky. Z toho mám občas pocit, že mi jako praskne hlava. Pojďme se normálně bavit, pojďme si povídat.

Markéta: Moje klientky si hodně stěžují, a jsme v tom gender stereotypu, že jsou to hlavně muži, kteří zvou na to první rande. Ale nikdo nenavrhne pořádně čas, nevymyslí místo a je to frustrující.

Lucie: Já jsem hodně organizovaná a z toho bych zešílela. Tak spolu někam půjdem. Já klidně navrhnu, že v pátek půjdeme tam a tam. Ale v momentě, kdy člověk řekne ne, nemůžu, tak potom je to, kámo, na tobě. Abys zase ty přišel s protinávrhem. Protože potom si člověk připadá jako nějaký Trip Advisor který říká různé možnosti, co by se vám mohlo líbit. A druhý to sestřeluje. Je potřeba, aby tam byla dynamika.

Pusťte si celý rozhovor s Lucií Macháčkovou o prvním rande.