Negativy, které skončily v popelnicích, ukazují život před sto lety

„Mám několik kamarádů, kteří se živí tím, že procházejí přes týden popelnice. Jeden z nich mi vždy přinesl vše, co nějak souviselo s fotografií. Také takhle vznikla poměrně rozsáhlá sbírka negativů a diapozitivů. Když jsem přemýšlel, jak ten projekt nazvat, tak jsem si řekl, že název vezmu právě od toho počátku, jak se ke mně ty snímky dostávaly,“ vysvětlil Martin Wágner.

Kurátor Josef Moucha vysvětluje, že snímky jsou zajímavé zejména díky vysoké autenticitě: „Neškolení fotografové nedbali na zásady zlatého řezu, natož na vznešenost námětů. Šlo jim o zachycení toho, co považovali za důležité. Jejich bezprostřednost kontrastuje s artistními spády obesilatelů fotosalonů i s manýrami vládnoucími živnostenským ateliérům. Obvykle předvádějí scenérie, jež měli před objektivem, a osoby, na kterých jim záleželo.“

Martin Wágner|foto:Michael Erhart, Český rozhlas

Návštěvníci uvidí třeba muže se ženou, kteří na poli hladí prase, nebo muže, který ve vlaku zamyšleně hledí z okna. Zaujme také snímek dívky sedící u rozhlasového přijímače, ke kterému vede podomácku připojený reproduktor. A zdá se, že ji poslech těší. Fotografie pochází z 20. až 30. let minulého století.

„Smyslem sbírání negativů je z obrovského množství materiálu vybrat promile těch nejzajímavějších a nejautentičtějších fotografií, ze kterých se snažíme poskládat mozaiku dvacátého století,“ upozornil Wágner. Stejně jako výstava se jmenuje i kniha a facebooková skupina s mnoha tisíci členy, kteří podle detailů pomáhají identifikovat místa a dobu pořízení nalezených snímků.