Nástroje od plzeňského houslaře hrají po celém světě
Jen pár desítek metrů od budovy Českého rozhlasu Plzeň na Borech se rodí mistrovské housle a violy. Vznikají v ateliéru houslaře Petra Sedláčka. Odtud už zamířily na několik kontinentů.
Petr Sedláček vyrábí housle už přes čtyřicet let. A tak jak se vyvíjel a měnil jeho život, měnil se i styl jeho práce.
„Člověk prožívá během těch let různá období, což se odráží i na těch nástrojích. Byl jsem hrozně nadšený a nechtěl jsem dělat nic, co už dělali ostatní. Kromě dvou nástrojů, které jsem dělal na učilišti, jsem pak třetí nástroj vyráběl už doma samostatně a samozřejmě jsem si musel vytvořit vlastní model. Byl jsem mladý a nechtěl jsem jít cestami vyšlapanými, ale naopak cestami novými. Vývoj výroby je složitý, protože než se naučíte správně se na nástroj koukat a vidět každý oblouk, každé zakřivení a detail, to trvá řadu let, než ten cit dostanete,“ popsal své začátky Petr Sedláček.
V dnešní době se dělají nástroje podle dvou nejslavnějších houslařů. „Dělají se modely „Stradivari“ a nebo modely Guarneri. Oba dva byli géniové a zejména Stradivari postavil obrovské množství nástrojů,“ doplnil Petr Sedláček.
V rodině Sedláčkových koluje muzikantská krev, což potvrzuje nejen syn Petra Sedláčka, Michal, který hraje na housle, ale i další rodinní příslušníci.
„Můj táta byl koncertním mistrem plzeňského rozhlasového orchestru a byl to skutečně výborný houslista. Můj o osm a půl let starší brácha chodil do houslí a můj dědeček Vilém byl všestranný muzikant a mimořádně nadaný člověk, který hrál v divadle na kontrabas, předtím na hornu. On uměl výborně harmonii, takže byl schopný napsat orchestrace a různá aranžmá. K tomu ještě výborně maloval. To se mi na něm moc líbilo,“ uvedl Petr Sedláček a dodal, že navzdory tradici se zpočátku začal učit hrát na klavír, což mu ale prý moc nešlo. Pak zkusil hrát na violoncello a později i na housle. Na ty ovšem hraje podle svých slov jen tak „houslařsky“, aby si vyzkoušel, jak zní nástroj, který vyrobil.
Nouze naučila i Petra Sedláčka houslím
Ačkoliv Per Sedláček vyrábí mistrovské nástroje, houslařinu si vybral tak trochu z nouze. „Jako malé dítě jsem možná víc inklinoval k malování a v pěti letech jsem se zamiloval do stavění modelů letadel. Vše ostatní šlo v té době stranou. Když se pak rozhodovalo ve 14 letech, kam půjdu, chtěl jsem na průmyslovku, kam jsem se ale nedostal. Pamatuji si, že jsem se ptal táty, jestli bych se nemohl někde učit housle vyrábět, protože jsem se narodil do domácnosti, kde housle zněly pořád. A tehdy mi táta řekl, ať to nedělám, že to je záležitost houslařských rodů. Nakonec k tomu ale přeci jen došlo a já jsem ve svých 15 letech odjel na učiliště do Lubů u Chebu,“ zavzpomínal Petr Sedláček.
Od začátku své houslařské kariéry zvládl Petr Sedláček postavit už 199 nástrojů. Kroomě výroby nových, ale neodmítá ani ty, kteří potřebují své housle či violy opravit nebo seřídit. Za ta léta poznal samozřejmě i spoustu skvělých muzikantů a úžasných lidí. To, že se s nimi mohl potkat, popovídat si, je podle jeho slov, to nejlepší, co ho potkalo.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
