Milý desetníčku.
Po mnoha letech se musíme rozloučit s desetníky a dvacetníky, které přestaly platit. Fejetonista Jiří Tomáš Blažek se s těmito malými mincemi loučí po svém, dopisem, který začíná slovy: Milý desetníčku...
.když jsem byl malý, psalo se ještě v receptech v čase velmi trvanlivých "za dvacetník kvasnic". Za desetník toho tedy vykynulo také dost, když kvasnice za dvacetník stačily na jídlo pro velkou rodinu. Jak jsem dospíval a dospěl, přepisovaly hospodyně množství kvasnic z dvacetníku na padesátník a dnes už ani nevím, jestli ten tehdejší kousek kvasnic za dvacetník byl stejně velký a kvasivý, jako dnešní droždí za korunu. Nebo dvě? Nevím. Vím ale, že rakouskouherské a prvorepublikové kuchařky naučily ještě i dcerky, a těm to vydrželo až do nějakých šedesátých let minulého století, vážit kvasnice a koření a jiné potřebnosti na desetníky a dvacetníky. Pevný objem to byl. Dnes už se v receptech píše o droždí výhradně v gramech, někdy v dekagramech. Tady inflace neplatí, v mírách a vahách, i když jeden můj kamarád celý život říká, že za první republiky bylo deset deka tlačenky určitě větším plátkem než vám dají dneska. Mohu potvrdit u eskyma, které za padesátník bývalo mnohem chutnější, než je dnes za šest, někde za osm korun. Tak dobré bylo, že kdyby mi dali jedno tak dobré, jako bylo tehdy za ten padesátník, dal bych i deset. Z nostalgie, trochu, ale hlavně kvůli chuti, no. Vážně řečeno se ovšem na váhy a míry můžeme spolehnout víc, abych konečně dokončil odstavec.
Loučím se s Tebou, milý desetníčku, a píši s Tebou s velkým T. Protože mi ze života odchází dobrý přítel. Kolikrát jsem desetníků nahledal korunu na řetízkový kolotoč a korunu sedmdesát na partyzánky, když bylo nejhůř. Bude mi chybět to tvé věčné obtěžování, když jste se v peněžence pletli u pokladen, když jste špinili prsty a trhali látku kapes. Nejvíc mi ale bude chybět nalézání desetníků a dvacetníků; když najdu korunu, nebo výjimečně i víc, nikdy minci pro štěstí nepoplivám. Nehodí se to, u těch větších. Stěstí nosí, podle mě, jenom desetníky a dvacetníky, řečené též šestáky. Ty jsou na štěstí poplivaní frajeři. Nosiči štěstí. Pitomé cédéčko může být klidně nosičem zvuku pitomé zpěvačky, ale nosičem štěstí jen v případě, že jeho středovým otvorem spatříme na zemi Tebe, desetníčku, nebo bráchu šestáka. A čím dál to bude větší štěstí, za rok už obrovské.
A tak Ti slibuji, milý desetníčku, že Tebe a brášky, jak je mám snad někde po kapsách a peněženkách a šuplících, nikdy neodevzdám České národní bance, ani Vás nevyměním ani za nic. Vždycky, když někde o Vás zavadím, poplivám si Vás. Kvůli štěstí. A vzpomenu si na ty kvasnice, co kvasily před droždím. Měl jsem ho, štěstí, když jsem s Vámi mohl strávit tak velký kus života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
