Metrosexuálové

Četl jsem o metrosexuálech velký článek v novinách, ale i jen centimetrový by mne upoutal. Je to nové slovíčko do seznámku sexuálního pojmosloví, zde do kapitoly typologické. Máme heterosexuály, ty jsou na ženské, pak bisexuály, tedy ty, co nejsou orientováni pouze na ženské a podle vzoru bicykl jaksi nejsou výlučně v jednom kole, a homosexuály, kteří nejsou vůbec na ženské. To dělení platí i pro ženy, ale dnes mluvíme o metrosexualitě, kterážto kategorie je spojována výhradně s mužským článkem světa. Není to tak pravda, protože ženy jsou metrosexuálkami co svět světem je. Pochopíte snadno proč to tvrdím, ale vraťme se k metrosexuálním mužům.

Zkraťme to: metrosexuál je vonící pěstěnec. Upravenec, který neopouští byt jako noru, ale jako základnu své péče o sebe samého, když nejčastějším cílem jeho pochůzek jsou návštěvy zkrášlovacích salónů a obchody se značkovým oblečením. Někteří vycházejí i za prací, ale i ta je většinou orientovaná jako metrošichta. Modelové, zpěváci, ale i sportovci; fotbalista David Backham si prý lakuje nehty u nohou, což nemohu potvrdit, neb nejsem jeho žena Victorie a v televizi a přes kopačky barvu laku vážně neumím posoudit. Oni sami sebe piplali už staří Římané, když byli mladí, ale to ještě neexistovaly marketingové firmy a řetězce nadnárodní dokonalosti a Římany to tolik nestálo. Dnes odhaduje britský The Economist jen loňskou útratu amerických mužů za zkrášlovací procedury a doplňky a serepetičky a gely a parfémy a slipy a ještě značkovější slipy na dvě stě čtyřicet miliard dolarů.

Logo|foto:Český rozhlas

Cože se to děje s chlapstvím? Nic vážného, řekl bych. Jde o sebezahledění, jde o fetiš krásy. Už ale nejde o muže zevnitř, nýbrž o figuríny zvenčí. Fakt jim nezávidím. Docela pravidelně se myji, stříhám si nehty, zkracuji vousy i zbylé vlasy, rád se oblékám, a přiznávám, že marnivě nikoliv pouze tehdy, když je zima. Ale metrosexuálem těžko kdy budu. Jsem jako ten stárnoucí Říman - slušně vypadat a nepáchnout. No a hlavně, sice bez nalakovaných nehtů na nohách, ale nesmrdět na sto honů tupostí lesklovlasých řečí. Fitcentrum, pokud přistoupíme na to, že fitcentrum má mít centrum ve vlastní duši, není tak drahé jako činkárna, ale tak nějak cennější je. Mně se nedotýká metrosexualita jako taková; dotýká se mně konfrontace těch dvou set čtyřiceti miliard amerických dolarů s třetími a čtvrtými světy. S čímž jak všichni tvrdíme, nikdo z nás nic nemůže dělat. Měřeno metrem světové sexuality jsem dnes ovšem jaksi mimo mísu. Globálně vzato. Ano globálně bychom měli krásu uchopit a pečovat o ni. Což není moralita, jak by se zdálo, pouze bublinka nad hladinou lázně stárnoucího Římana.