Mariánskolázeňská kolonáda prošla zásadními proměnami, stále zůstává největší dominantou města
Hlavní lázeňská kolonáda v Mariánských Lázních stojí od roku 1889 a za svou historii prošla několika zásadními rekonstrukcemi i změnami podoby. Ocelolitinová stavba, postavená ve stejném roce jako pařížská Eiffelova věž, dnes patří k nejcennějším technickým památkám v zemi.
Kolonáda navázala na tradici promenádního prostoru, který existoval už před jejím vznikem. Původně zde vysazené topoly vedly návštěvníky k pramenům a poskytovaly stín. V roce 1823 je nahradila empírová zděná kolonáda.
Na konci 19. století pak město přistoupilo k moderní ocelolitinové konstrukci podle návrhu vídeňských architektů. „Byl to odvážný krok, zejména pro místního stavitele Königa, který se k takové zakázce dostal poprvé," popisuje architektka Ludmila Míková.
Délka, výška a inspirace Eiffelovou věží
Kolonáda bývala dlouhá 180 metrů, ale rekonstrukce zahájená v roce 1973 její délku zkrátila na dnešních 135 metrů. Široká je 12 metrů a stejně vysoká jsou také její kupole.
Podle Míkové koluje o kolonádě řada nepřesností. „Často se říká, že je nejdelší, ale to už dávno neplatí," doplňuje architektka. Zajímavostí je, že vznikala ve stejném roce jako Eiffelova věž, jejíž délka přes 300 metrů dala vzniknout žertu o položené Eiffelovce v Mariánských Lázních.
Fresky živlů a status národní památky
Rekonstrukce v 70. letech odhalila poškození původní výzdoby dřevomorkou a proto se přistoupilo k novému řešení. Akademický malíř Josef Vyleťal vytvořil soubor freskových maleb, které zobrazují živly, touhu člověka létat i symbolické pojetí hudby nad pavilonkem. V roce 2010 byla kolonáda zapsána na seznam národních kulturních památek.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
