Los evropský se nepase, ale okusuje ve výškách. Proto má zajímavou přezdívku

Los evropský je dnes typickým druhem severní Evropy, Asie a severní Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl ale v 15. století vyhuben. Už o století později došlo v Čechách k několika neúspěšným pokusům o jeho reintrodukci, tedy návrat do volné přírody, např. na Křivoklátsku. Nakonec se ale los k nám prokazatelně dostal až ve druhé polovině 20. století a došel až na Šumavu. Jeho monitoringu se na Správě Národního parku Šumava věnuje především zoolog Vladimír Dvořák, který losa označuje za žirafu severských lesů.

Jak to vypadá, když posvačí los evropský na Šumavě|foto:Ondřej Novák, Český rozhlas

„Je to hlavně kvůli tomu, že on je typický okusovač. Ostatní sudokopytníci pasou, to on dělá zcela výjimečně. Je to okusovač a okusuje větvičky ve dvou metrech, kam právě dosáhne tím, že je vysoký. V kohoutku můžou mít samci losa i přes dva metry. Velmi zjednodušeně lze popsat losa, jako když si představí koně s parohy," říká Vladimír Dvořák.

Z vývojového hlediska však nemá los s koněm pochopitelně nic společného. Patří mezi jelenovité, ale i mezi nimi stojí poměrně osamoceně. Studium chromozomové výbavy a molekulární analýzy prokázaly, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je – a teď pozor - překvapivě srnec obecný. Oproti srnci, který váží maximálně 30 kilogramů, je los o dost větší a pochopitelně těžší. Uvádí se, že samec může dosáhnout hmotnosti až 700 kilogramů. V Americe u řeky Yukon byl dokonce zastřelen los o váze 820 kilogramů. Na Šumavě ale tak velcí losi určitě nežijí. Přežívá zde malá populace. V minulosti se uvádělo, že zde žije okolo 30 – 40 losů, což ale byly pouze hrubé odhady založené na přímém pozorování lesníků. Správa Národního parku Šumava v současnosti provádí dlouhodobý monitoring losa a prozatímní čísla nejsou tak optimistická.

„Monitoring je zaměřený jak na pobytové stopy, na hlášení od veřejnosti a na záznamy z fotopastí, které jsou umístěny specificky na losa a díky těmto znalostem zatím odhadujeme, že na Šumavě a v blízkém okolí může žít kolem dvaceti losů. Proč to číslo je stále od dvaceti do čtyřiceti kusů a nikdy není vyšší, je zatím záhada a bude to předmětem dalšího zkoumání," dodává Vladimír Dvořák.

V každém případě monitoring losa není nijak jednoduchý. Sice známe lokality, kde se pohybují nejčastěji, ale jeho přímé pozorování je stále velkou vzácností.