Lidem bych popřál především klid v duši, vzkazuje emeritní biskup František Radkovský

Vzpomenete si na nějaké zvláštní vánoční svátky, které vám utkvěly v paměti?
Byl jsem 18 let ve Františkových Lázních a se mnou tam byl jeden starší kolega, už důchodce. My jsme vždycky na štědrovečerní večeři odjeli do Kralovic, kde měl bratrance. Jednou se stalo, že jsme přijeli z těch Kralovic a on řekl, že zapomněl vyndat krůtu z mrazáku. Protože jsem tam měl truhlářskou dílnu, tak jsem po půlnoční zapnul cirkulárku a do velebné noci zněl zvuk cirkulárky, na které jsem prořízl krůtu. Půlka šla do mrazáku a půlka k obědu na Hod Boží. 

Vy pocházíte z Vysočiny, ale svou církevní kariéru jste zahájil na západě Čech. V čem se podle váš liší tradiční oslava Vánoc ve vašem rodném kraji a v pohraničí?
Samozřejmě je ten rozdíl v tom, že v Mariánských Lázních i ve Františkových, končí provoz během prosince, takže na Vánoce tam moc hostů nebylo. Místní ale přišli více, než je zvykem. Já pocházím z míst, kde je hodně věřících, to je úplně jiná atmosféra, než tady. V tradičních prostředích je to tak, že tam rodiče dbají na to, aby šli děti, sourozenci a sousedi. Tam není možné nejít na bohoslužby. Jednou se mi stalo, ve Františkových Lázních, že muž z Moravy – Hanácka mi řekl: ‚To u nás jsou plné kostely.‘ Tak říkám, že kdyby museli chodit do kostela tady, stejně jako tam, tak by tu byl také plný kostel.

Proč si myslíte, že i lidé, kteří nejsou věřící, během svátků navštěvují bohoslužby, a vrací se k této křesťanské tradici?
Vánoce jsou, řekl bych, pochopitelnější pro běžné lidi, než třeba Velikonoce, se kterými si nevědí, co počít. Zatímco ty Vánoce, tam jde o narození malého dítěte a děti jsou vždy záležitost srdeční. Navíc dospělí si vzpomínají, jak to bylo, když oni byli malí. A také to, že ta rodina se většinou sejde. Myslím si, že v tomto směru jsou Vánoce velice srozumitelné a takovým dobrým podnětem.

Co byste popřál všem lidem do nového roku?
Popřál bych lidem především pokoj do duše, protože v tom napětí a často i v obavách, nebo strachu, co bude dá, a protože my nevíme, co bude dál, tak bych lidem popřál, aby měli v duši pokoj a radost, i přestože mohou přijít chvíle, které nebudou snadné.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu: