Letoráz, šohajky, „selčičky“ s holubičkou – jaký byl československý svéráz?

1. říjen 2018
Foto z položení základního kamene u památníku osvobození Fotografie zachycuje položení základního kamene k památníku osvobození, Balley, 1927. Na dívčím oblečení je dobře patrná svérázová výšivka
0:00
/
0:00

U příležitosti 100. výročí vzniku Československa připravilo národopisné a uměleckoprůmyslové oddělení Západočeského muzea v Plzni výstavu nazvanou „Československý svéráz aneb hledání národního stylu“. Představuje hledání skutečného národního stylu, jakožto jednotícího prvku nově vzniklé republiky. Víte, co si pod pojmem „svéráz“ představit?

Československý svéráz vznikl jako reakce na potřebu národního sebeurčení v náročném období 1. světové války. Jeho základním znakem se v počátcích 20. století stal lidový dekor. Nešlo ale jen o kopírování místních podob venkovského dekoru, jednalo se hlavně o nalezení „ideálních“ motivů lidového ornamentu. Tyto zdobné prvky pak byly často používané v uměleckoprůmyslových výrobcích, v architektuře a v neposlední řadě v módní tvorbě.

Krajky a výšivky pro městský oděv

Módní tvůrci se o vytvoření městského šatu, který by v sobě odrážel prvky tradičního lidového oděvu (a zároveň odkazoval i na národní příslušnost), snažili už od 60. let 19. století. Městská móda hledala inspirace v tradičních lidových šatech se zdobnými prvky z českého a moravského venkova.

O vymezení směrů, kterými se svérázové oděvní hnutí vyvíjelo, se postarala Renata Tyršová. První ze směrů stavěl na přejímání zdobných prvků – hlavně krajek a výšivek, které se snažil včlenit do městského textilu. Druhý ze směrů usiloval o vytvoření nových tvarů. Protože byly používané materiály, krajky a výšivky finančně náročné, směřovaly svérázové oděvy v druhé polovině 19. století spíše k bohatším vrstvám společnosti.

Český ráz má „letoráz“

V poválečném Československu snahy o vytvoření autentického národního stylu ještě více zesílily. Svérázová móda byla naproti tovární výrobě velmi různorodá, nápaditá a v neposlední řadě mnohem barevnější - a proto u kupujících oblíbenější. Víme ještě dnes, jak vypadal třeba model šatů, kterému se říkalo „letoráz“? Byl považovaný za účelný český model, který měl nahradit používání německého „dirndlu“. Svojí jednoduchostí byl praktický pro letní teplé dny. „Letoráz“ byl vytvořený tak, aby měl všechny kladné vlastnosti „dirndlu“ – ale zároveň nezapřel svůj český ráz.

„Šohajka“ se zástěrkou a  plzeňské „selčičky“ s holubičkou 

V reakci na vyhlášení „dirndlu“ za oděv německých nacionálně socialistických žen vytvořila v roce 1936 skupina návrhářů ateliéru Melantrich devět modelů letních šatů, které označili za oděv „českých žen“. Šaty inspirované těmito návrhy dostaly název „šohajka“. Také ženy v Plzni hojně nosily „šohajky“ a podobně jako v jiných městech si je doplnily zástěrkami s bohatou výšivkou. V Plzni se projevila i velká obliba tzv. „selčiček“ - především u dětí. „Selčičky“ byly šaty inspirované lidovým krojem, ale ve zjednodušené formě. V Plzni velmi často děvčátka nosila k „šohajkám“ a „selčičkám“ oblíbené čepečky s holubičkou.

Na svérázové motivy můžeme narazit dodnes - třeba jak součást výzdoby atributů Vlastenecko - dobročinné obce baráčnické nebo v TJ Sokol. Zasvěcení ho najdou i na mnoha dalších oděvech a také u řady doplňků. Chcete se potěšit Československým svérázem? Na výstavu nazvanou „Československý svéráz aneb hledání národního stylu“ jste do Národopisného muzea Plzeňska zváni až do 14. října, kdy výstava končí.

Spustit audio
autoři: Michaela Vondráčková, Marie Mušková