Les nad Vidnavou na Jesenicku ukrývá lesní hrobku s kaplí i technickou památku

20. červen 2014
Česko – země neznámá

Farský les mezi Vidnavou, Starou Červenou Vodou a Štachlovicemi na Jesenicku je v mnoha směrech unikátní. Ukrývá totiž mnohé památky na průmyslovou minulost zdejšího kraje, spojenou s rodinou Latzelů. Ta v něm vybudovala svou hrobku s kaplí. Nedaleko se ovšem také těžil kaolín pro výrobu šamotu v blízké továrně, kam se dovážel po pozoruhodné železnici.

Rodina Latzelů, která stojí za většinou zdejších památek, má své kořeny již v roce 1522, kdy se v matrikách vidnavské farnosti objevuje sedlák jménem Bartel Letzel, který žil v obci Kobylá. Bohatství rodu získal zejména Michael Latzel, který se narodil ve Vápenné v roce 1721. Zbohatl díky obchodu s přízí.

Vnuk Michaela Latzela Anton I. Cajetan se usadil ve Vápenné, kde provozoval kromě hospodářství i vápenku a bělírnu příze. Brzy pochopil, jak vysoká hodnota se skrývá v dosud ne zcela využitém vápenci, a začal provozovat vápenku ve velkém. V roce 1869 postavil první a roku 1871 druhou kruhovou pec ve Slezsku. Kromě toho se také podílel na založení cukrovaru v Bernarticích a továrny na výrobu dřevěných tužek v Písečné.

Jedna ze zatopených těžebních jam v lese

Z lesní kaple se stalo díky prameni poutní místo

V podnikání pokračovaly i jeho děti. Pro Vidnavsko byli nejdůležitější Anton II. Cajetan, který zdědil velkostatek ve Staré Červené Vodě. Právě on stojí za výstavbou lesní kaple Nad Studánkou. Dvojitou kapli, kde jedna strana slouží jako hrobka rodu a druhá jako zádušní kaple, nechali Latzelové postavit v roce 1904. Vzhledem k tomu, že stará legenda připisovala vodě ve studánce nedaleko nové kapličky léčivé účinky, stala se kaple brzy poutním místem. Tomu přispělo i zasvěcení kaple Panně Marii Bolestné.

V pohřební komoře nakonec našel místo posledního odpočinku Anton II. a jeho žena Anna. Po II. světové válce se na kapli zapomnělo a ta pomalu chátrala. Několikrát byla dokonce vyrabována. Hrobka přežila naštěstí v lepším stavu. V současné době je upravené alespoň okolí kaple, na samotnou obnovu svatostánku se nyní chystají dobrovolníci z Vidnavy a okolí.

Bílý kaolín doslova svítí na slunci

Nedaleko kaple se nachází krásná přírodní scenérie i opuštěný železniční tunel

Nedaleko lesní kapličky prosvítá mezi stromy stříbrná hladina jezera. Jedná se o zatopenou jámu někdejšího kaolínové lomu, která dodávala potřebný materiál pro továrnu ve Vidnavě. Tu založil nejmladší syn Antona I. Cajetána Josef. Díky spolupráci s bratrem Antonem našli vhodné ložisko právě na rozhraní vidnavských a červenovodských pozemků. To bylo známé již dávno – kaolín se tu těžil již okolo roku 1796.

Pro dopravu vytěžené hlíny, která byla nejprve převážena do nové továrny koňskými povozy, byla z lomu do kaolínky vybudována úzkorozchodná železnice. Dráha o rozchodu 600 mm s lokomotivním provozem jezdila až do roku 1955. Vlastní těžba kaolínu probíhala ve dvou samostatných lomech - Jižním a Severním.

Trať do Jižního lomu byla vedena po povrchu a obcházela návrší Farského lesa. Do Severního lomu byl však dojezd po povrchu složitý a tak byl techniky vyprojektován asi 400 metrů dlouhý ražený tunel přivádějící trať přímo do těžební jámy. Portál tunelu a jeho část jsou tu dodnes k vidění. Zdobí ho letopočet 1921.

Tunel na úzkorozchodné trati z dolů do šamotárny

Šamotárna vyráběla až do roku 1991, kdy celý provoz definitivně skončil, od té doby chátrá. Jámový lom byl zatopen vodou a dnes je využívaný hlavně k rekreaci. Láká krásou bílých břehů, i když voda v něm mívá někdy také bílý zákal. K lomu ani ke kapli bohužel nevede značená cesta. Návštěvníci musí na místo vyrazit od místní střelnice, odkud sem vede lesní cesta.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d10181.399874157169!2d17.191117999999992!3d50.360028449999966!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNTDCsDIxJzM2LjEiTiAxN8KwMTEnMjguMCJF!5e0!3m2!1scs!2s!4v1403257331090" width="610" height="350" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: kbz
Spustit audio