Kupoli plzeňského nádraží kdysi zachránili škodováci

17. květen 2022 15:22, aktualizováno

Také si dáváte sraz „U Hutníka“ na plzeňském vlakovém nádraží? Tato novorenesanční budova se secesními prvky funguje od roku 1907. Po válce ji zachránili škodováci.

Už 22 let je výpravní budova hlavního vlakového nádraží v Plzni kulturní památkou. Aktuálně ale prochází rekonstrukcí a připomíná velké staveniště. Unikátní ostrovní nádraží, tedy s kolejemi po obou stranách, navrhl a také částečně financoval Rudolf Štech. Tento významný plzeňský architekt, který spolupracoval také s Mikolášem Alšem, je podepsaný i pod dalšími zdejšími stavbami: synagogou, městským divadlem, poštou nebo obecním pivovarem. Právě projekt plzeňského vlakového nádraží měl Štechovi pomoct překonat finanční potíže. To se ale nestalo a na začátku roku 1908 spáchal architekt v Plzni sebevraždu.

Kupole je jako malá Eiffelovka

O výpravní budovu nádraží se patnáct let staral Michal Polcar. „Štukové výzdoby pocházejí z 19. století a v 50. letech 20. století byly opravované,“ popsal. Za malou Eiffelovku označil 40 metrů vysokou kupoli, skrývá totiž v sobě ocelovou konstrukci. Dominanta stavby přitom málem nepřežila nálet spojenců na konci války v roce 1945. „Byla posunutá asi o 15 centimetrů. Škodováci se ale rozhodli ji po pracovní době pomocí heverů a hupcuků dát zpátky na místo,“ prozradil Polcar.

Další zajímavostí, kterou odhalila rekonstrukce, jsou dva velké trezory. „Ty se přesouvají do muzea,“ uvedl stavbyvedoucí Vítězslav Krčmář. Dodal, že v trezorové místnosti ve stěnách jsou ocelové pláty o průměru 4 centimetry. Dvě velké sochy Hutníka a Posunovače, které jsou tradičním místem setkávání, jsou poválečné a vznikly z nadšení místních umělců. „Já obdivuji ta žulová schodiště, jak dokázali naši předci pouze s majzlíky vytvořit tak subtilní konstrukci,“ uvedl Polcar. Otevřel ještě bezmála stometrový tunel na zavazadla, kam mají přístup jen zaměstnanci. „Tudy proudily balíky a zboží dál do světa,“ vysvětlil.

autoři: Jan Markup , Michaela Svobodová | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejnovější zprávy

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová