Klára Issová na Finále Plzeň: O škatulce princezen, bouchání do stolu i odvaze cestovat sama
Herečka Klára Issová má za sebou přes 30 let před kamerou a zkušenosti z velkých zahraničních produkcí. Přestože si ji veřejnost často spojuje s úlohami křehkých a jemných dívek, v soukromí v sobě nezapře obrovský temperament. V rozhovoru pro Český rozhlas na filmovém festivalu Finále Plzeň promluvila o boji s typovým zařazením, nevyzpytatelnosti herecké profese i o tom, co ji v běžném životě dokáže spolehlivě rozpálit.
Jak přiznala v rozhovoru pro Český rozhlas, v mládí proti nálepce „éterické víly“ intenzivně rebelovala a role princezen po svém debutu v Indiánském létu raději odmítala, aby neskončila zaškatulkovaná. S přibývajícími léty ale k tomuto vnímání našla cestu a bere ho s nadhledem. Okolí podle ní málokdy vidí její divočejší stránku: „Lidé nevědí, že umím být i herdek, umím se rozčílit, zařvat i projevit velký hněv. Třeba když dostanu už několikátou verzi scénáře a chybí tam domluvené úpravy, tak bouchám do stolu,“ dodává s úsměvem pro Český rozhlas Klára Issová.
Na plzeňský festival přijela uvést světovou premiéru psychologického snímku Divočina. Ani po desetiletích v oboru se u ní pocit nejistoty před natáčení nevytrácí. Každá nová role je pro ni startem od nuly a s každým novým scénářem se znovu objevuje strach, jestli to zvládne. Zahraniční konkurzy a případná odmítnutí už ale bere jako běžnou součást práce i jako šanci si danou postavu alespoň na chvíli vyzkoušet.
V osobním životě zůstává minimalistkou a ráda vyhledává ticho, které je pro ni protiváhou k rušnému filmovému prostředí. Vnitřní klid čerpá z jógy i z cestování na vlastní pěst, při kterém se učila spoléhat výhradně sama na sebe. Nejlepším receptem na dobrou náladu je pro ni kvalitní spánek, ranní procházka v ještě spícím městě a otevřenost k novým zážitkům.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
