Kateřina Surmanová: Labuť ve vysoké věži. Příběh o jedné hodně nevydařené nevěře

Povídka vyšla v povídkové antologii Tomu říkám překvapení (Listen 2024).

Speciálně pro Český rozhlas Dvojka napsala spisovatelka Kateřina Surmanová (1984) mystickou detektivku z Českého Švýcarska O čem skály mlčí. Šestidílnou četbu v letošním roce načetl herec Aleš Procházka. Momentálně autorka pracuje na knižní podobě příběhu.

Kateřina Surmanová|foto:Jiří Koutník

„Psala mi spousta lidí, jestli bude příběh k dispozici i knižně, a já jsem si uvědomila, že o to stojím. Uvědomuju si, že hlas Aleše Procházky dodává Skalám zcela jedinečné kouzlo a účinek, a pokusím se to čtenářům vynahradit tím, že dopisuju nové postavy, celou novou střední část o tom, co se dělo a stalo v 90. letech - protože v rozhlasovém originále se pohybujeme před revolucí, v roce 1987, a pak až po roce 2000. Taky dopisuju konec, který je v rozhlasové minisérii dost otevřený. V literárním dopracování se ještě ledacos odehraje, vysvětlí a vykoná, takže knížka bude mít smysl a cenu i pro ty, kdo příběh už slyšeli v rozhlase.“

Kateřina Surmanová na sebe upozornila v roce 2022 úspěšným a kritiky dobře hodnoceným psychologickým mysteriózním thrillerem Šepot z lesa. Následovaly Zvedá se vítr (2023) a Tři Sekery (2024), dohromady tvořící volnou trilogii o tom, že nikdo nemá dost dlouhé nohy, aby utekl minulosti a sám sobě.

Ke strašidelným příběhům si prý pěstovala vztah už od malička. Četla jí je její babička, a když se sama naučila číst, chodila si pro ně do knihovny. Nejdřív do dětského oddělení, pak – i když stále ještě dítě - na kartičku svojí maminky do oddělení pro dospělé. I dnes má ráda Stephena Kinga, Raye Bradburyho, Daphne du Maurier nebo Henryho Jamese, kteří jsou také jejími literárními vzory.

Zatím poslední vydaný hororový román Kateřiny Surmanové se jmenuje Slepé cesty, vyšel letos a odehrává se v Odolene Vodě poblíž Prahy. A pro malé čtenáře napsala detektivní příběh o dvou opičkách z Panenských Břežan Nártoun a Outloň.