Kategorie životnosti

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Co jsou životná a neživotná podstatná jména asi všichni vědí, podrobnější pohled na vztah mezi oběma typy však ukáže mnoho zajímavého. Povíme si o tom v dnešním jazykovém koutku. Pro začátek bychom si ale přece jen mohli zopakovat základní údaje.

Rozlišení podstatných jmen na životná a neživotná se řídí především tím, zda označují skutečnosti reálně živé nebo neživé. Je to tedy gramatická kategorie, která se týká pouze jmen mužského rodu a která odráží stav skutečnosti, proto je kámen podstatné jméno neživotné a chlapec podstatné jméno životné. Podobně např. turističtí průvodci jsou muži vykonávající tuto profesi a tištěné turistické průvodce jsou knihy, které si cestovatel bere s sebou na cestu. Existují i jména, která mohou vystupovat v obou rolích, přestože jsou to reálně neživé skutečnosti, např. slanečci a slanečky. Bylo by však poněkud fádní a zkreslené představovat si, že prostě jen máme vedle sebe dva typy podstatných jmen rozlišené podle životnosti. Tento protiklad je v některých případech různě pozměněn, čímž se mohou dát jazykovému sdělení různé významové a citové odstíny. A právě o nich budeme hovořit.

Existují případy, kdy o životnosti a neživotnosti rozhoduje spíše citový vztah mluvčího než to, zda se jedná o neživou věc. To, co je nám bližší, k čemu máme citový vztah, označujeme spíše podstatnými jmény s životnými koncovkami, např. dítě řekne o své oblíbené hračce mám doma tanka místo neutrálního tank, automobiloví nadšenci mají doma veterána (historické vozidlo) a ne veterán, chodíme na hamburgra, bereme si taxíka, v práci můžeme dostat padáka, potom si někteří musejí dát panáka, v lese najdeme hřiba nebo kozáka apod. Z příkladů je zřejmé, že tyto citové odstíny může vyjádřit pouze obecná čeština, spisovný jazyk tuto možnost nemá. Navíc je zřejmé, že životné koncovky se užívají jen v některých pádech, v našem případě v pádě čtvrtém. To, že řekneme dám si panáka, neznamená, že jsme tím vytvořili nové pojmenování, které by se důsledně sklonovalo jako životné, je netypické říct např. panáci už jsou nalití, řeklo by se spíš panáky už jsou nalitý. Naopak u veteránů nepůsobí nezvykle říci naši nablýskaní veteráni už jsou nastartovaní(ý).

Zdá se, že nespisovný jazyk nakládá s životností poměrně volně. Tady se dá chápat spíše jako možnost vyjádření různých významových odstínů.

Spisovný jazyk je v otázce neživotnosti pravidelnější v tom smyslu, že skutečně důsledně odlišuje uvedené případy typu turističtí průvodci a turistické průvodce, veřejní činitelé (osoby) a různé rušivé činitele v našem životě (např. hluk z dálnice). Někdy se vyskytnou pochybnosti u pojmenování, která vznikla přenesením z živé bytosti na neživou skutečnost. Například ve větě o házení mincí, kde se říká padla panna a dva orly. V tomto případě životnost nebo neživotnost pojmenování rozhoduje o pravopisu slova orel - o tom, zda bude psáno s měkkým nebo s tvrdým y. V tomto případě je přirozenější dát přednost chápání životnému. Jde o věrné vyobrazení živé skutečnosti a pokud bychom zde orla chápali jako neživotné pojmenování, je to stejně nepřirozené, jako bychom třeba nad obrázkem slonů říkali ty slony mají ale velké uši. Jiný případ je, pokud se pojmenování přenese na nějakou neživotnou skutečnost, dostane-li se například do názvu nějaké organizace. Tam by naopak působilo nepřirozeně, pokud bychom o ní mluvili jako o životné. Říkáme tedy např. koncem století byly zakládány Sokoly nebo Sokolu byly věnovány dvě publikace místního autora a ne byli zakládáni Sokoli a Sokolovi byly věnovány dvě publikace. Ani tady však není situace zcela vyhraněná, běžně se totiž říká spíše chodím do Sokola a ne do Sokolu.

A sokoli nebo sokolové jakožto členové sokolské organizace?- U těch je to snadné, jde vlastně o metaforické pojmenování, přičemž životné podstatné jméno se použije pro živou skutečnost, takže jde o neproblematickou záležitost. Nedochází zde k žádnému posunu v životnosti. Běžně říkáme Sokolové cvičili s vervou a nasazením nebo coby malého sokola mě zajímalo vše okolo pohybu a tělocviku.

DOTAZY
V textu knihy od K. Klostermanna se několikrát vyskytuje slůvko medle. Má nebo mělo dříve toto slovo nějaký význam, nebo je jen takovou pomůckou jako např. citoslovce?
Slovník spisovného jazyka českého uvádí v hesle "medle", že jde o příslovce, užívané zastarale a žertovně (v otázkách, ve zvoláních), ve významu "-pak", "tedy". Tedy ve smyslu např. copak?, jakpak? Tedy tak to s vámi dopadá!

Prosíme o odpověď na otázku, zda se správně napíše cesta rumunskými Karpatami nebo cesta rumunskými Karpaty.
Jméno Karpaty je podstatné jméno pomnožné, je rodu mužského. Skloňuje se podle vzoru "hrad". Správně je tedy cesta rumunskými Karpaty.

PŘÍSLOVÍ
Martyrium
Církev odedávna rozeznává dvě kategorie světců - mučedníky (martyry) z řec. martyr (svědek) = ten, kdo pro víru obětoval život a dosvědčil tak pevnost své víry v Boha, kterého vyznávali.
autor: Martin Prošek
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

Zprávy z iROZHLAS.cz