Kanadské borůvky potřebují slunce, dostatek vláhy a kyselou půdu. Vhodná je síť proti ptákům

18. červenec 2026

Máte rádi borůvky? A co si je tak vypěstovat na zahradě? Mluvíme samozřejmě o borůvkách kanadských, které prý sice nevoní a nechutnají stejně jako ty lesní, zato jich ale můžete z jednoho keře nasbírat i několik kilogramů.

„Existuje několik desítek druhů kanadských borůvek,“ říká majitel borůvkové farmy v Samšíně František Papež. „Jsou rané, středně rané, středně pozdní, pozdní. Některé mají větší plody, některé sladší, některé mají kyselinky,“ vyjmenovává. Borůvkový keř může vyrůst do výšky dvou, ale i pěti metrů. Záleží na podmínkách, ve kterých roste. Balkónové druhy jsou nízké.

Kanadská borůvka vyžaduje kyselou půdu. „Pokud nemáte kyselou, vykopejte díru a vyměňte za rašelinu. Nejvhodnější je bílá baltská, ale může být i normální,“ doporučuje František Papež. Sazenice kanadské borůvky je dobré sázet metr od sebe a počítat s tím, že ke keři budeme muset mít při sběru přístup. „Ideální je plné slunce. Snese polostín, nesnáší přemokření, ale vypijí hodně vody.“ Sám používá kapénkovou závlahu.

Velkou bolestí pěstitelů kanadských borůvek jsou ptáci. „Když končí třešně, začínají borůvky, přiletí dvoutisícihlavé hejno špačků a bylo by hned sklizeno,“ říká majitel a ukazuje na sítě, které kryjí políčko nahoře i ze stran a dokáže uchránit borůvky i před krupobitím. Přesto prý někteří ptáci zvládnou síť i podlézt. Malí pěstitelé používají k ochraně borůvek například králičí pletivo nebo obyčejnou záclonu.

Při dozrávání se sítě uzavírají i ze stran. Ptáci ale zvládnou i podlézt

Borůvky je také třeba pravidelně omlazovat. „Stříhají se únor, březen, z nových dlouhých prutů nechat dva tři. Jednou za pár let vystřihnout staré dřevo z prostředka nad odnoží, aby se to prosvětlilo,“ radí farmář.

Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.