K osmdesátinám Jana Málka

23. květen 2018

Originální hudební osobnost, dlouholetý režisér Československého a pak i Českého rozhlasu, experimentátor na poli elektroakustiky i vážný skladatel se smyslem pro (nejen hudební) vtip. Tím vším byl a je čerstvý osmdesátník Jan Málek. V Plzni se uplatnil v okruhu osobností spojených se zdejší folklorní redakcí.

Kabeláčova „rozhlasová“ přípravka

Jan Málek se narodil 18. května 1938 v Praze. Absolvoval pražskou konzervatoř v oddělení lidových nástrojů u Alberta Peka a Emila Špačka a v kompoziční třídě Miloslava Kabeláče. Během studií se zde setkal s Jaroslavem Krčkem, kterého v roce 1963 vystřídal na postu hudebního režiséra Československého rozhlasu v Plzni. Poté Málek působil v téže instituci jako hudební dramaturg a lektor nově vzniklé elektroakustické laboratoře. V letech 1976–2017 pracoval opět jako režisér, tentokrát pražského rozhlasu.

Obyčejná lidová píseň

Když ještě během vojenské služby na začátku 60. let spolupracoval s brněnským souborem Jánošík a koketoval s romským a maďarským folklorem, zdála se mu prý česká lidová píseň nezajímavá. Přesto po příchodu do Plzně našel ve skupině zapálených skladatelů vlastní výraz a především hluboký vztah k západočeské a jihočeské lidové hudbě. V tu dobu zde v rozhlasu pracovali, tvořili a samozřejmě i plnými doušky užívali života osobnosti jako Zdeněk Bláha, Zdeněk Lukáš, Jaorslav Krček, později Jan Slimáček a Jiří Teml.

„Chlebovky“

Neopakovatelná atmosféra 60. let přinesla i v oboru inspirací českým hudebním folklorem mnoho pozoruhodného ve vážné tvorbě i v úpravách lidových písní pro PLS. „Chlebovky“ - tak prý jim mladí skladatelé zčásti žertem přezdívali. Přestože nebo právě proto, že je tyto zakázky folklorní redakce živily, byl přístup mladých skladatelů k nim novátorský, ale zároveň zcela seriózní.    

Sladká bída

V roce 1965 nastoupil na volné místo dramaturga plzeňského rozhlasového orchestru po Zdeňku Lukášovi. S ním jej pojilo dlouholeté přátelství, byli oba v kompozici žáky Miloslava Kabeláče a rozuměli si umělecky i lidsky. V nedávném rozhlasovém rozhovoru pro stanici Vltava Málek vzpomínal na Lukášův smíšený sbor Česká píseň, s nímž často vystupoval v roli vedoucího nekonvenční instrumentální skupiny, v žertu nazývané Musica Misera. Ta byla předchůdkyní samostatného tělesa s podobně ironickým názvem Dolce Miseria (v překladu Sladká bída) nebo souboru Plzeňští madrigalisté, personálně propojeného s rozhlasem a Českou písní.

Koncerty pro dudy

Jan Málek je jako skladatel autorem dlouhé řady opusů orchestrální, komorní, vokální i vokálně-instrumentální hudby. Jejich melodická inspirace těží kromě jiného ze staré a lidové muziky. Rád zdůrazňuje podnětné prostředí plzeňského rozhlasu pro zrání jeho mladého talentu. Jednou z nejsilnějších inspirací bylo jistě zřízení zdejší elektroakustické laboratoře.

Spolu s techniky Čestmírem Kadlecem a Václavem Ježkem zde pomohl na svět řadě vlastních skladeb i děl jeho kolegů. Inspirován rozhlasovou soutěží Prix De Musique Folklorique De Radio Bratislava vytvořil Málek v roce 1974 se Zdeňkem Bláhou jako jediným interpretem Invenci č. 3 Dudáckou, elektronickou skladbu na motivy lidové písně Na kamenckej louce. Pro téhož interpreta napsal i Koncert pro dudy, smyčce, tympány a bicí (1976).

Úpravy lidových písní

Pro Plzeňský lidový soubor tvořil Jan Málek i po svém odchodu do Prahy. Jeho hudební úpravy vynikají žánrovou a tematickou pestrostí, zřejmá je záliba v koledách, písních vojenských, mysliveckých a ovčáckých, pijáckých nebo masopustních. Natočeny byly v podání sólistů Jaromíra Horáka, Jiřího Pospíšila, Evy Peckové, Jiřího Langmajera, Josefa Sonnka, Jiřího Miegla, Václav Švíka i pěveckého sboru Česká píseň. Dodnes jsou důležitou součástí vysílání folklorních pořadů Českého rozhlasu i vzorem novým generacím jejich tvůrců.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.