Josef Koenigsmark: Prkno. Tajemný až hororový příběh ze šumavského pohraničí

Prkno v názvu povídky Josefa Koenigsmarka je prkno umrlčí neboli takzvaný Totenbrett. Mezi německými obyvateli Šumavy bylo totiž kdysi zvykem položit každého nebožtíka na prkno opatřené křížkem, aby se s ním jeho blízcí mohli rozloučit. Po pohřbu se umrlčí prkno dalo na místo, které měl nebožtík rád nebo kudy často chodil. A že by se staré zvyky a tradice měly ctít, nakonec pochopili i lidé, kteří do pohraničí přišli po druhé světové válce.

Prozaik, dramatik, básník a kabaretiér Josef Koenigsmark se narodil v roce 1916 v Plzni. Po maturitě na tamním reálném gymnáziu studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval v roce 1939.

Na sklonku druhé světové války byl uvězněn pro odbojovou činnost, ale v únoru roku 1945 se mu podařilo z vězení uprchnout. Před válkou byl zaměstnán v Ústředním svazu československého průmyslu a pracoval zde i krátce po skončení války. Později pracoval jako dělník v Kovoslužbě Plzeň, jako vedoucí umělecké výroby v družstvu plzeňského Díla, v 50. letech byl dramaturgem Krajského domu osvěty v Plzni a v letech 1960 až 1963 uměleckým vedoucím plzeňského Divadla Alfa.

Od roku 1963 pracoval jako šéfdramaturg a režisér Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze a poté jako šéfredaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. Na začátku normalizace byl propuštěn a zůstal ve svobodném povolání. Zemřel roku 1993 v Plzni.

Ve 30. letech vydával básně, dlouhodobě spolupracoval s Československým rozhlasem – za války pod pseudonymem Josef Schovanec, v 70. a 80. letech pod jménem Jan Kříž. Je autorem skečů, humoresek, libret, rozhlasových her a písňových textů pro kabarety, psal povídky a novely.

V roce 1969 vydal sbírku tří novel o nacistických koncentračních táborech, zločincích a zločinech s názvem Motýlí kvas. V roce 1992 mu vyšla povídková knížka Strašidla, do níž zařadil příběhy odehrávající se během osidlování českého pohraničí po druhé světové válce.