Jiří Stočes: Projekt třísvazkových Dějin města Plzně je úspěšně u konce!

4. leden 2019
Plzeň má konečně odborně zpracované dějiny současnými autory. Před vánočními svátky vyšel třetí díl rozsáhlého projektu Dějiny města Plzně

Plzeň má konečně odborně zpracované dějiny současnými autory. Před svátky vyšel třetí díl rozsáhlého projektu – ve svém fejetonu hodnotí tento počin historik Jiří Stočes.

Kdo sháněl vánoční dárky na poslední chvíli a stejně jako já je řeší ponejvíce v knihkupectví, jistě už narazil na třetí část Dějin města Plzně.

Vyšší počet stran i autorů, cena stejná

Ve srovnání s předchozími dvěma svazky trhá třetí díl kvantitativní rekordy. Zatímco předchozí dva svazky se vešly do tisícovky stran, tento jich má 1176. Rovněž počet 37 autorů je oproti předchozím dílům téměř dvojnásobný. Co se naopak nezměnilo, a to je po mém soudu velmi potěšitelné, je cena. Takže pokud už jste vydali před čtyřmi lety necelých osm set korun za svazek první a tutéž sumu před dvěma lety za svazek druhý, touhu po zkompletování celého díla už ukojíte bez výčitek.

Konstatovaný nárůst kvantitativních ukazatelů třetího svazku samozřejmě ještě nemusí znamenat i nárůst kvalitativní. Do hodnocení obsahu třetího dílu se ale pouštět nebudu – jednak jsem tu bichli přes Vánoce ještě nezvládl přečíst a jednak bych to v rámci tohoto příspěvku s přesně stanovenou minutáží určitě nezvládl. Navíc se nebojím, že bychom se v dohledné době nedočkali hned několika recenzí od osob, které jsou k nim svým odborným zaměřením kompetentnější než já.

Napsat historickou příručku není jen tak

Téměř jistě však bude možné konstatovat, stejně jako v případě jiných kolektivních monografií, že jednotlivé texty odrážejí styl, znalosti i schopnost reflexe jednotlivých autorů. Ač se redaktor svazku (v tomto případě Adam Skála) snaží sebevíc, ne vždy do sebe dodané texty zapadají. Je to daň za to, že knihu nepíše pouze jeden autor – ovšem najít někoho, kdo by si na takovou historickou syntézu sám troufnul, je dnes zhola nemožné (a pokud se někdo takový najde, je výsledek až na vzácné výjimky poměrně tristní). Pro laika to možná vypadá nelogicky, ale nejtěžším historickým žánrem je právě syntéza, tedy stručný přehled. Komplikované jevy a události je třeba zjednodušit a vzájemně provázat, ovšem nezkreslit. Proto musí historik píšící syntézu bezpečně znát i detaily, ačkoli v textu samotném se to zdánlivě neprojeví.

Ředitel Archivu města Plzně Adam Skála se závěrečným svazkem Dějin města Plzně

Třetí svazek Dějin města Plzně je navíc zvláštní tím, že z velké části vstupuje na dosud téměř neprobádanou půdu nejnovějších dějin. Velmi často tak autoři nemohli shrnout a kriticky posoudit současnou literaturu k tématu a doplnit některá nová zjištění. Jejich text představuje vůbec první pokus o zpracování daného tématu. To je samozřejmě jednak náročnější a hlavně riskantnější. Autor prostě jde s kůží na trh více než ten, který se má o co opřít. Je tudíž možné, že nový historický výzkum některé kapitoly třetího svazku Dějin města Plzně rozmetá, ovšem odvahu poprvé na sebe tento úkol vzít a prošlapávat tak cestu ostatním už jejich autorům už nikdo upřít nemůže.

Plzeň obstála ve vícero ohledech

Projekt třísvazkových Dějin města Plzně je tak úspěšně naplněn. Domnívám se, že Plzeň může být s tímto dílem nejen spokojena, ale že na něj může být i hrdá. Podařilo se v zásadě dodržet plánované termíny vydání, redaktoři udrželi plánovaný rozsah tří svazků i proporce jednotlivých kapitol. Jenom pro srovnání – šířeji koncipované Dějiny Brna se „zasekly“ po druhém svazku; místo třetího pak vyšel šestý a sedmý, věnované dříve samostatným částem města a uměleckohistorickým památkám. Důležité také je, že se podařilo prosadit odborný charakter publikace s odkazy na zdroje. A osobně považuji za velmi zdařilou i grafickou úpravu všech tří svazků.

Konečně – není tajemstvím, že třísvazková příručka vznikla vlastně na objednávku z magistrátu. Statutární město Plzeň je ostatně i jejím vydavatelem a stálo ho to nemalé finanční prostředky. Vnímám proto jako velmi pozitivní, že se v projektu pokračovalo i po změnách ve vedení města následkem komunálních voleb. A že se nikdo z místních politiků nepokoušel obsah díla ovlivnit, a to ani tím, že by usiloval o pokračování výkladu do (své) současnosti. Já vím, to vše by mělo být samozřejmé, ale jak víme, zdaleka ne vždy to tak je.