Jiří Kožíšek oživil starou techniku a stal se pánem světla v porcelánu

Jiří Kožíšek z Karlových Varů oživil polozapomenuté techniky takzvané litofanie. „Říká se, že litofanie – předměty z porcelánu, byly v minulosti umístěny poblíž krbu. V průsvitu různě silného porcelánu vzbuzovalo světlo ohně pocit jakéhosi pohybu. Princip litofanie spočívá v tom, že motiv je znázorněn tloušťkou porcelánové hmoty. Čím je slabší, tím více světla skrz ní prochází a více svítí, čím je silnější, tím je světlo tmavší,“ popisuje umělec.  

A právě jednu ze svých porcelánových lamp, která využívá právě principů litofanie, věnoval do dražby ve prospěch stavby jezdeckého koně v Karlových Varech. Je vysoká půl metru. Připomíná třeba domeček s kulichem, i když najít by se mohly možná i odvážnější interpretace.

Jak tedy vidí lampu vydávající hřejivé nažloutlé světlo její autor, Jiří Kožíšek? „Když mluvíte o tvaru, tu závažnost materiálu jsem chtěl odlehčit hravou formou soklu, vlastního těla lampy a hravou korunkou. Ta je na vrcholu proděravělá a trošičku svítí do stropu,“ popisuje svou práci autor, který je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Umělec, vedoucí výtvarník i pedagog

Pracoval jako vedoucí výtvarník ve vývojovém závodě Karlovarského porcelánu v ateliéru Lesov. Je docela pravděpodobné, že někteří lidé z Karlovarského kraje mohou mít doma třeba soupravu, na které jste se podílel.

„Během mého sedmiletého působení ve vývojovém závodu tehdejšího Karlovarského porcelánu jsem se stal autorem asi deseti tvarů. V řadě případů šlo o kompletní jídelní soupravy o šedesáti čtyřech kusech. Vyráběly je porcelánky v Nové Roli, ve Staré Roli, dokonce i v Horním Slavkově,“ říká Jiří Kožíšek, který od roku 2007 učil donedávna výtvarné disciplíny na Střední uměleckoprůmyslové škole keramické a sklářské v Karlových Varech. „Vedl jsem modelování a dekorování, dokonce až k maturitě,“ dodává ke své pedagogické práci.

Je známý také tím, že v Lokti organizoval mezinárodní plenéry, kde se scházeli různí umělci. „Věnoval jsem se tam hodně malbě kobaltem na porcelán, Ale plenér v Lokti pro mě byl vždycky takovým relaxačním nádherným klidným pobytem, zvlášť když po šesté sedmé hodině večer odjely autobusy s turisty. To jsem se pak věnoval právě malbě a kresbě, které se mimochodem věnuji dodnes,“ konstatuje.

Více v reportáži: