Její výrobky jdou na odbyt, přesto porcelánka krachuje

V Česku krachuje další tradiční značka. Výroba porcelánu. Společnost Karlovarský porcelán sice ještě vyrábí a pro lidi má práci, ale ti za ni nedostávají zaplaceno tak, jak mají. Mzdu dostávají po částech a tu prosincovou ještě ani neviděli. A navíc až za dva týdny by se tamní zaměstnanci mohli dozvědět, jestli firma bude existovat a oni budou mít práci.

Přijíždíme do Nové Role a vidíme ceduli s nápisem Vítá vás Nová Role - město porcelánu a zeleně. A tak nás napadám bude to platit i za měsíc? S paní Jarmilou Fialovou jsme si schůzku domluvili před branami Karlovarského porcelánu v Nové Roli. Možná záměrně. Při našem rozhovoru tak měla fabriku, ve které tráví už několik let, před sebou a bylo na ní vidět, že by se s touto prací nerada loučila.

"Práce se mi líbí. 1. března to bude osm let. I když jsem už dávno chtěla odejít, ale pak jsem si řekla: ,Co kdyby náhodou...'" uvedla paní Jarmila. Se svým manželem zrekonstruovali starší dům, ve kterém teď společně se svými syny bydlí. Kvůli rozsáhlým úpravám se rozhodli pro hypotéku. "Barák nás stál 1,25 miliónu korun, splácíme 9500," doplnila.

Jenomže splácení hypotéky začíná být u paní Jarmily problém. I když zatím nic nedluží a ani nechce, aby dluhy vznikaly, musí si mnoho věcí odříkat. Tady je jedno veliké štěstí - její manžel je zaměstnán v jiné firmě. "Když se to suma sumárum sejde, tak někdy zbude šest, sedm tisíc, někdy i pět," přiblížila Jarmila Fialová s tím, že už obavy z možného propouštění nemá. "Já už se nebojím, říkala jsem, že už je mi to vlastně jedno. Vstávám, je mi špatně, přijedu k vrátnici, je vám špatně. Nejsem jediná. Za někoho se mám dostat do problémů a do dluhů. V přepychu jsem nežila nikdy. Ale abych kvůli někomu, že hýřil, doplácela? Dělníci to do krachu nedostali," míní Jarmila Fialová.

Paní Alena je ale na tom podstatně hůře. Bydlí sice s malým synem u matky, ale nedostatek peněz je hodně znát. Za ní jsme se vypravili přímo do závodu. Když vejdete na dílnu, všude na vás vykukují porcelánové hrnky a talíře. Právě takové, ze kterých budete třeba doma obědvat nebo vám někdo takový hrnek daroval. Mezitím jsme už paní Alenu našli, je schovaná za vozem, na který pokládá zkontrolované výrobky.

"Chtěla bych, aby to pokračovalo, protože mám doma malé dítě a musím se o něj postarat. Dost velké finanční problémy," uvedla Alena, které v současné době zůstává na živobytí zhruba patnáct set korun. "Někdy ani to ne," upřesnila s tím, že si musí půjčovat peníze od rodiny. "Malý jde do školy. Jedna trojhranná tužka stojí přes 40 korun, on potřebuje tři, takže to není žádná sranda. Jsem zvědavá, jestli ta naše fabrika bude pokračovat dál," dodala.

Těžko se popisuje to, co prožívají lidé v porcelánce. V očích je vidět strach a obava o práci. Tyto lidi dokáže pochopit jen ten, který se do takové situace dostal. A tak všichni zaměstnanci čekají, jak celý proces dopadne.

Konkurz by byl pro Karlovarský porcelán vysvobozením

První zprávy o tom, že tradiční značka Karlovarský porcelán má problém, se v médiích objevily už v září. A stejně jako jinde i tamní zaměstnanci se ptají, proč vůbec ke krachu tak známé a prosperující porcelánky došlo? Může za to finanční krize nebo mělo na nepříznivou situaci vliv něco jiného?

"Byla to stoupající cena energií a bylo to kolísání měn, co zapříčinilo v některých komoditách i velké finanční propady," vysvětlil generální ředitel společnosti Karlovarský porcelán Vlastimil Argman. Přesto, mohly všechny tyto vlivy položit tak silný závod? Je zde ještě něco, co Karlovarský porcelán doslova táhlo k zemi. A to je úvěrové zatížení. "Byly to úvěry, které byly splácené z výnosů společnosti," upřesnil Vlastimil Argman.

Největším problémem byla samotná privatizace za peníze zkrachovalé Investiční poštovní banky, které majitelé společnosti Karlovarský porcelán nebyli schopni splácet a dostávali se do problémů se sháněním provozního kapitálu. Podle Vlastimila Argmana ale podnik nikdy nebyl ekonomicky silnou firmou, aby si mohl dovolit určitý luxus. "Rozšiřovali jsme výrobu, inovovali i investovali prostředky, které jsme měli k dispozici. Celou řadu let běží proces, kdy se vlastníci snaží o rekonstrukci úvěrového rámce celé společnosti. Bohužel vždy to zkyslo na nějakém nedorozumění," doplnil ředitel.

S Karlovarským porcelánem je těsně spjata Porcela Plus. Ta je v současné době také v konkurzu. Jejím prostřednictvím ale Karlovarský porcelán zajišťoval nabídku a prodej svých výrobků. "Karlovarský porcelán skutečně zápasil s touto finanční problematikou celou řadu let. Ať je to spojované s Porcelou, nebo ne, nesoudil bych to. V té firmě jsem dělal a s Porcelou jsem spolupracoval a neměl jsem žádné zásadní výhrady k její činnosti. Myslím si, že to prvotní úvěrové zatížení bylo tak vysoké, že konkurz je možná jediné řešení, jak se tato firma dokáže ozdravit. Pokud se najde nový kupec, který koupí Karlovarský porcelán za podmínek, které jsou realistické, cena nebude přemrštěná, tak možná to je pro Karlovarský porcelán vysvobození," dodal generální ředitel.

Nezaměstnanost poroste nad osm procent

O svém dalším osudu se zaměstnanci krachující společnosti Karlovarský porcelán dozvědí zhruba za dva týdny. Do 6. března totiž musí kupci předložit závazné přihlášky včetně složení jistiny. Poté bude věřitelský výbor vyhodnocovat nabídky zájemců. I když tento velký problém porcelánky nesouvisí přímo s finanční krizí, která hýbe celým světem, nějaký dopad na české firmy přece jenom má. Co se tedy dá do budoucna od ní očekávat a zmizí další velké podniky?

Podle finančního analytika Martina Lobotky bude záležet na tom, jak dlouho krize potrvá. Některé společnosti byly krizí zasaženy a zkrachovaly. "Je ale nutné, abychom rozlišovali. Všechny firmy jsou kvůli globální povaze krize nějakým způsobem postižené. Firmy, které již zkrachovaly, jsou v nemalém množství právě ty firmy, které nebyly zdravé ani před tím, než krize vypukla. Například švédský Saab byla firma, která byla posledních 19 let ve ztrátě. Stejný problém mají i americké automobilky. Je to problém, který nevznikl jenom kvůli krizi. Jsou to technologická zaostalost, vysoké fixní náklady, nerentabilní produkce. To je to, co ty firmy trápilo," uvedl analytik.

První vlna krize si tak vyžádala oběti, které neměly profitabilní výrobní program nebo byly velmi zadlužené. "Samozřejmě, jestli ta krize bude pokračovat dlouho, tak se může stát, že i firmy, které byly zdravé, tak se jim nemusí podařit krizi ustát," doplnil Martin Lobotka. Krize měla zatím dvě fáze. V první fázi se týkala bank od počátku léta 2007, přičemž tato fáze poměrně rychle zasáhla evropské a americké banky, která vyvrcholila i problémy suverénních zemí, jako je Island. Druhá fáze od podzimu 2008 zasáhla i reálnou ekonomiku. "To je problém, který se týká už i České ekonomiky," řekl Martin Lobotka.

Jak se krize bude vyvíjet nedokázal ale odhadnout. "Mnoho lidí porovnává tuto krizi s velkou depresí. Myslím si, že někde paralely jsou, nicméně od té doby ekonomie jako věda i politika udělala mnoho pokroků. Je vidět mnohem razantnější, mnohem agresivnější reakce jak centrálních bank nebo vlád, než co bylo v roce 1929 a během velké deprese," přiblížil Martin Lobotka s tím, že ho to naplňuje optimismem. I tak si krize vyžádá nárůst nezaměstnanosti ve všech zemích. Odhaduje, že letos se v České republice nezaměstnanost dostane vysoko nad osm procent. "Je to dáno tím, že Česká republika je hodně otevřená, je malá a závislá na poptávce ze zahraničí, protože se 80 procent HDP vyváží. Navíc je tato země závislá na průmyslu," dodal Martin Lobotka.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.