Je jaká je...
Je jaká je. Žena, pochopitelně. Kdo jiný, nebo co jiného je v mužském hledáčku nejhledanějším objektem? Objektem?! Už slyším feministicky vyladěné výkřiky: Jakýpak objekt, co?! Já vím, nazvat ženu objektem není právě rytířské, dokonce bych řekl, že to není ani slušné, ale čtu to, objektivně vzato, o objektech každou chvíli. A není to jenom o ženách, objektem zájmu bývají nazývání i muži, abych to skóre srovnal. Skončeme tedy s objekty, jen si připomeňme, že na způsobu jejich poměřování to mnoho nezmění. Ano, měření. Lidská krása změřit nejde, a to ani porotou složenou z celebrit nebo i chytrých lidí, leč měřena bývala, je měřena a měřena bude, vsaďte co chcete...
...Vymyšlen byl k měření krásy, věřte nebo ne, jakýsi koeficient, což je slovo pro poměřování čehokoli souvisejícího se ženami ještě odpudivější než objekt. Jedno je ale na něm přece jenom zajímavé. Nejpřitažlivější ženy mají stejný koeficient tohoto tahu pro muže dnes, jako měly v baroku, ve středověku a v pravěku. Nula celá sedm. Co to je, nula celá sedm? To je pas dělený boky. Změříte se v pase, a co naměříte, vydělíte tím, co naměříte v bocích. Vyjde vám síla vaší přitažlivosti. Nula celá sedm měla i Venuše z Věstonic, i římské dívky, i Twiggy. Objemnější pas vydělený většími boky dá zase a stejně nula celá sedm, jako u té tkaničky Twiggy, co bych o ní okem nezavadil, protože jsem se vždycky bál, že jí pouhým pohledem přerazím v kříži. A nebylo se kde okem zastavit, kde spočinout u takových třasořitek. Nemusím se ztratit v baldachýnech barokních, a ta z Věstonic, ta už měla vysloveně špeky, pokud vím. Ale hubeňoura ženu nebrat. Minule jsem tu povídal o remízkách, kde může pohled odpočinout, dneska to opakuji. Jsou to jiná políčka, pravda, ale princip klidu a smíření je stejný. Žena by neměla být tlustá, ale k uznamenání mít vážnost musí. A jestli mi vyjde nula celá sedm, nebo osm, je ganz egal.
Nejde to prý podcenit, podle psychologů to prý máme v oku, ten koeficient, protože vypovídá pro naše podvědomí, které si žádá úzkost v pase a naopak jakousi otevřenost v bocích. Kvůli plodnosti to prý je vhodný poměr a nejde to prý odbýt nějakou banalitou v tom smyslu, že spíš koukáme na figuru než na čísla a ženská má na sobě hezčí náležitosti, než koeficienty. Fungujeme podle Freuda, jiným slovem podle pudu sexuálního, potažmo sebezáchovného, což je v souvislostech přežití rodů totéž. Dodávám k tomu tématu koncovku tu, že ženskou má být za co vzít. To není lechtivé, to není ani zdálky vulgární. Příjemné je to, víme to.
Nevím, na jaké mužské koeficienty letí ženy. To vážně ne. Ale po přeměření vím, že mám koeficient pas - boky nula celá sedmdesát devět, což je, když přestanu zadržovat dech, nula celá přes osm. Nic moc, možná bych se nechytil ani u Venuší, natož pak u Římanek, ale nestěžuji si, nežiji v Itálii ani u Věstonic, natož abych se nějakým Twiggám vnucoval. Přeji vám krásné jaro bez kalkulaček a zbytečných článků. Já jsem na chvíli podlehl, ale vážně jen na chvíli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
