Jana Kořínková: Jsme jedné krve, ty i já: dárce dřeně a obdarovaný. Václav a Lukáš se spřátelili rychle

8. červen 2018
První setkání dárce Lukáše a příjemce Václava. Přítomna byla i dcera pana Hanka

Není obvyklé, že se setkají dárce a příjemce kostní dřeně. Alespoň při odběru a transplantaci to nejde. A kdy tedy? Jeden takový silný příběh setkání dárce života a obdarovaného přinesla ve svém  fejetonu Jana Kořínková.

Ti dva mají hodně společného, i když každý žije na jiné straně republiky a od sebe je dělí rovné čtvrtstoletí věku. Oba rádi sportují, jsou společenští, veselí, nezkazí žádnou legraci. Od podzimu 2013 jsou jedné krve a před pár týdny stanuli tváří v tvář. A hned si připadali, jako by se znali odjakživa, zkrátka jako dva bratři.

Hledá se dárce

Václav Hanek se narodil na podzim po vpádu spřátelených armád. Dětství prožil v pošumavské vesničce Myslív. Od mala měl blízký vztah k technice. Hodně budíků, hodinek, hraček se z jeho bádání nevzpamatovalo, ale zato získal náskok předtím, než se začal učit na spojového mechanika. Přes dvacet let pracoval jako technik telefonních spojovacích ústředen. Jeho domovem se stal Nepomuk.

Spoustu času strávil v zimě na běžkách a od jara do podzimu na kole. Právě cyklistika se kromě rodiny - mají s manželkou dvě dcery - stala jeho velkou vášní.

Na jaře 2013 se začal cítit unavený, večer mu natékaly a svěděly nohy, neustále ho dráždil kašel. Jarní únava, na kterou nejdřív myslel, to nebyla. Po skoro měsíčním vyšetřování byla určena krutá diagnóza: primární myelofibróza – velmi vážná nemoc krvetvorby. Jedinou šancí na vyléčení je transplantace kostní dřeně.

Nejdříve lékaři hledali dárce v příbuzenstvu, ale žádný neměl dostatečně shodné transplantační znaky své kostní dřeně. Takovou by pacientovo tělo nepřijalo. Naštěstí vhodného nepříbuzného dárce pracovníci Českého národního registru dárců dřeně, který sídlí v Plzni, poté našli neuvěřitelně rychle. Poslední říjnový den byl Václav Hanek v plzeňské fakultní nemocnici hospitalizovaný a den D, kdy se podruhé narodil, nastal 13. 11. 2013. 

Spása: mladík následoval bratra

Dvě třináctky mu přinesly štěstí, ale hlavně to byly životadárné buňky kostní dřeně, kterou mu věnoval tehdy dvacetiletý Lukáš Maleček, absolvent Střední školy automobilní. Ten žije v Ústí nad Orlicí, rád houbaří, hraje stolní fotbálek, lyžuje, jezdí na kole.  Má o pět let staršího bráchu Lukáše, který je zapsaný v Českém národním registru dárců dřeně. Takže když Lukáš dovršil osmnáctiny, přihlásil se také.

Když Lukášovi zavolali z fakultní nemocnice v Hradci Králové, že jeho kostní dřeň může jednoho vážně nemocného pacienta uzdravit, ani chvilku neváhal.  Nechal si aplikovat preparát, který mu krvetvorné buňky krátkodobě namnožil a vyplavil z obvyklých míst v kostech do krevního oběhu a odjel do Plzně. Tam mu na krevním separátoru ony zázračné buňky odebrali, poté transplantovali Václavu Hankovi. Ten ovšem svého zachránce tehdy poznat nemohl. Taková jsou pravidla.

Mají stejnou krev a spřátelili se

Oba muži si po létech mohli pohlédnout do očí

A kdeže se to nedávno konečně potkali? V pražském Obecním domě, kde se každoročně na jaře koná slavnostní večer pořádaný Nadací pro transplantace kostní dřeně a Českým národním registrem dárců dřeně. Na něm jsou předány ceny těm, kteří svou dřeň nezištně věnovali vážně nemocným v uplynulém roce. Večer pak vyvrcholí seznámením pečlivě vybraného pacienta s tím, který mu zachránil před nějakým časem život.

Václav s Lukášem se okamžitě se spřátelili. Václavova dcera Míša (sama na tom večeru v Obecním domě oceněná dárkyně kostní dřeně) je také z Lukáše nadšená. Nadchlo ji, jaký je to sympaťák, stejný „kulíšek“, jako její táta. Tolik se podle ní k sobě hodí, že jsou vskutku jako bráchové.  

Český národní registr dárců dřeně má v současnosti víc než 80 000 potencionálních dárců. A protože je propojený s dalšími světovými registry, pomohl již pacientům 24 zemí ze 4 kontinentů. Mezi takovým množstvím registrovaných je velká naděje, že transplantační znaky jejich kostní dřeně budou právě takové, že budou moci zachránit další.

Brzy to bude 6 let od chvíle, kdy na věčnost odešel zakladatel transplantací kostní dřeně v Plzni, legendární primář Vladimír Koza. Tehdy měli mnozí pochybnosti, zda bude vůbec v silách jeho spolupracovníků tak náročný program v celém rozsahu udržet a rozvíjet. Dnes už je jasné, že se to povedlo.

Spustit audio
autor: Jana Kořínková