Jak se profesionálně hledají dlužníci?

18. srpen 2001
Pod kůži

Vztahy dlužníků a věřitelů mohou mít různou podobu, ale takřka nikdy nejde o idylku. A to přesto, že v naší zemi se staly v minulém desetiletí dluhy kavalírským deliktem, nad kterým leckdo přimhouřil oči. Situace se stále mění a věřitelé začínají být stále tvrdší. Na možný zánik dlužníků v Čechách se zaměřili Martin Sobotka a Dana Jelínková.

V posledních měsících přitvrdili i zákonodárci a tak nás čeká například registr zástav, soukromí exekutoři, zdravotní pojišťovny budou zveřejňovat jména dlužníků. Lepší nástroje budou mít i banky a pojišťovny.

Někteří věřitelé ale na tyto novinky čekat nemíní a vymýšlejí vlastní. Asi proto se v Plzni nedávno objevily drsné plakáty se strohou výzvou k poskytnutí informací o pobytu dvou lidí. Kromě jejich jména, adresy a tvrzení, že dluží peníze, už byl nikým nepodepsaný text doplněn pouze číslem mobilního telefonu.

K plakátům se neznal nikdo, kdo by měl oprávnění zveřejnit něčí plné jméno a adresu. Za všechny vyjádření předsedy Krajského soudu v Plzni Zdeňka Jaroše: "Zřejmě to bude nezákonná protiprávní iniciativa osob, které se snaží na takovéto činnosti vydělat. Rozhodně to není iniciativa soudu." někdo si zřejmě popletl západ Čech s divokým západem. Kdo, to se nejlépe dozvíme na telefonním čísle z plakátu. Hra na fiktivního udavače může začít.

"Dobrý den, vy prý hledáte nějakého pana Sladkého. Mě by zajímalo tak trošku, kam jsem se dovolal, protože nějakého pána toho jména znám, ale dát ho někam...

Hlas v telefonu: "Jen tak, samozřejmě. My jsme firma (pípnutí) a ten pán má u nás půjčku. To jste si asi přečetl na tom plakátu."

"To jsem si nepřečetl, tam je to všechno takové tajemné. Vaše firma tam vůbec není napsaná."

Hlas v telefonu: "Což, to jsou celkem naše důvody."

"Kdybych vám třeba řekl. kdo to je nebo jak to je, jak můžu mít jistotu, že ho třeba nezabijete nebo něco a že nejste mafie?"

"To nebudete mít žádnou jistotu. Já vám můžu říct, že to tak není a vy mi můžete věřit nebo nemusíte."

"Kdybych vám tu informaci chtěl dát, kde vás najdu? Já bych vám to chtěl říct osobně. Měl bych přece jenom lepší pocit."

"My jsme firma z Pardubic."

"Můžu si to aspoň ověřit na nějaké pevné lince, že to skutečně volané do firmy, že nevolám někam na nádraží?"

"Samozřejmě, to si můžete ověřit firmu, můžete si ji ověřit na internetu a kdekoliv. To není takový problém. A jako pevnou linku vám mohu říct."

"Dobře. A je třeba nějaká odměna za to?"

"Ne, bohužel."

"A ještě jsem se chtěl zeptat, to je zákonný postup, že můžete takhle zveřejnit jméno a adresu dlužníka?"

"Je to ve smlouvě, kterou podepisuje. Pokud se vyskytnou věci, které on nebude řešit, tak my máme možnost ho vyzvat prostřednictvím veřejného ohlášení."

"Tak já si to ještě rozmyslím."

Předseda Krajského soudu v Plzni Zdeněk Jaroš by se rozmyslel raz dva. "Já osobně sám bych na takovou výzvu nereagoval."

Zaplést se s někým, kdo se sám stydí na plakát podepsat, je riskantní. Řada lidí se do opravdu vážných potíží dostala až poté, co si proti dlužníkům najali vymahače.

Na druhou stranu, proč by ale měli mít dlužníci snadný život? Zvlášť, když jejich jednání hraničí často s podvodem. Kromě inzerátů podobných zmíněným plakátům, nabízejí vymáhání pohledávek i zavedené soukromé bezpečnostní služby. Předseda krajské pobočky jedné z četných profesních asociací, působících v tomto oboru Vladimír Babnič sice vymáháni neprovozuje, ale zná i některé firmy.

"Myslím, že v naší republice už existuje řada firem, které už nasbíraly tolik zkušeností, že se v této oblasti pohybují zcela v souladu s platnou legislativou."

Sám by také na žádné pokoutní inzeráty nereagoval.

"Být potencionálním klientem takovýchto služeb, bych volil vždycky firmu, která je transparentně dostupná."

Podezřelé i solidně vypadající nabídky lze najít na internetu. U těch druhých jsou ale zpravidla uvedeny jen možnosti pro anonymní kontakt - číslo mobilů a e-mailové adresy. Znovu tedy telefonujeme.

Hlas v telefonu: "Chodí k nám klienti, kteří si naběhli. Obrátili se na firmu, která si od nich vzala adresu, telefon, naskočili na něj s různýma věcma. Nebo přišla jiná firma a řekla, helejte, dejte nám desítku zálohu a my to nějak zmákneme a od té doby o nich neslyšeli. Takové jsou rozdíly. Když ta forma je dost dobrá, umí, vědí jak a mají to právní povědomí zmapovaný, tak mají práce spousty, protože se to stává trošičku národním sportem, že dluží jeden druhému."

Majitel firmy X si nepřál zveřejnit své jméno ani název firmy. Tajnůstkářství je v této branži nutnou součástí image a jak jste slyšeli, klientů má víc než potřebuje. Jeho služby ale nejsou pro každého.

Vyplatí se až při statisícových částkách. Práce detektivů je totiž velice drahá a sebevětší provize z malé částky by nepokryla výdaje natož zisk. Podle Vladimíra Babniče se daleko více vyplatí opatrnost už při sjednávání obchodu.

"Nenajdeme asi podnikatele v naší republice, který by se nesetkal s tím, že mu někdo něco dluží. Nicméně předcházení je možné prozkoumáním solventnosti toho potenciálního klienta. Velice omezí to riziko, jestliže máme málo informací o tom zákazníkovi, tak s ním je velké riziko navazovat nějaký vztah."

To si uvědomuje stále více lidí a získávání informací o obchodních partnerech dnes živí daleko více detektivů než vymáhání dlužných částek. Riziko pro zákazníka je mnohem menší a služby jsou navíc mnohem levnější.

Přepsal: Česká informační agentura

autoři: Martin Sobotka , Dana Jelínková
Spustit audio

Více z pořadu