Horníky v krušnohorském podzemí vystřídali turisté

Začínající důlní turisté se mohou vydat do Štoly číslo 1 v Jáchymově, pro pokročilejší je třeba štola Johannes na Zlatém kopci u Božího Daru nebo štola Kryštof v dole Mauritius u Hřebečné. Vybrat místo a rezervovat si prohlídku je možné na stránkách montanregion.cz.

Před vstupem do podzemí pak je třeba si nazout půjčené gumáky, pláštěnku, připnout baterii a nasadit přilbu se světlem. Není to úplně pohodlné, ale stojí to za to. Typická štola je vysoká přes dva metry, široká 70 centimetrů, má lichoběžníkový profil. Při těžbě mlátkem a kladívkem vyrubal jeden horník zhruba 4 až 5 centimetrů za den.

Například štola Kryštof v dole Mauritius u Hřebečné je  autentickým dokladem těžby cínovce pomocí různých technik používaných v 16. až 18. století. Je tam vidět také takzvané sázení ohněm, které horníci ho využívali přibližně do půlky osmnáctého století. Prozrazují ho stěny černé od sazí.

Právě zmíněná štola Kryštof přechází do komory dlouhé přes padesát metrů, široké až patnáct a vysoké pětadvacet metrů. Vytěžili odtud na 120 tun cínu. S trochou fantazie by se tam vešel třeba kostel 14 svatých pomocníků v Abertamech.

„Samozřejmě, že je to obrovský prostor, ale v porovnání s tím, co je na dole Mauritius ještě níž, a dále k severu, je to jen jedna relativně malá komůrka. Těch komor tady byla celá řada. Ta největší je přes dvě stě metrů dlouhá a až osmdesát metrů vysoká,“ poznamenal ředitel obecně prospěšné společnosti Montanregion Michal Urban.

Jak dodal, komplex dolu Mauritius se stal nejvýznamnějším cínovým dolem v českém Krušnohoří a pracoval téměř nepřetržitě po dobu téměř 400 let. Jeho část, stejně jako další štoly, které jsou součástí krušnohorské oblasti zapsané do světového kulturního a přírodního seznamu UNESCO, patří k největším lákadlům krušnohorských památek po hornících.