Hlas z nádraží. Komu patří?

Nedávno jsem stál na nástupišti plzeňského Hlavního nádraží a před příjezdem vlaku jsem pozoroval stroje, které bourají část kolejí, aby se mohly postavit nové. I proto má tato stanice omezenou kapacitu a některé vlaky tu teď nabírají zpoždění. Z jakési letargie mě už poněkolikáté vytrhnul nádražní rozhlas, když u mého spoje znovu přihodil dalších pět minut zpoždění. Vždycky jsem bez problémů vnímal obsah hlášení, ale tentokrát jsem si uvědomil, že bych rád věděl, kdo vlastně z nádražního rozhlasu promlouvá. Dopátrat se pravého jména nebylo jednoduché. Zpočátku na mě všude vyskakovala Andula z nádraží. O to více jsem byl překvapený, že žádná z variant jména Andula nebo Anna skutečnosti neodpovídá.

K natáčení rozhovoru ale byla pořád ještě dlouhá cesta. Zvlášť, když jsem opakovaně slýchával: „S rozhovorem bych nepočítal, ona chce zůstat v anonymitě.“ Naštěstí se ukázalo, že to není tak úplně pravda. Danuše Hostinská-Klichová je ve skutečnosti velmi příjemná a otevřená žena. A já jsem rád, že jsem z Plzně na natáčení do Brna vyrazil.

Název každé stanice jsem musela vyslovit čtyřikrát

Svůj hlas začala nádražnímu hlášení propůjčovat v roce 1999. Zpočátku šlo jen o dvě železniční stanice. Do současnosti se systém rozšířil natolik, že ji dnes můžeme slyšet na více než polovině všech českých nádraží a také v některých vlacích. Počítač skládá potřebné věty z jednotlivých frází, které byly namluveny v několika variantách; názvy všech železničních stanic dokonce čtyřikrát. Aby byla intonace co nejlogičtější, musí příslušné fráze existovat ve verzi, kdy následuje tečka, čárka, nebo kdy je dané slovní spojení uprostřed věty.

Postelových scén jsme natočili spoustu, ale nepoužily se

Její asi neznámější rolí je krásná Daniela ve filmu Svědectví mrtvých očí z roku 1971. Hrdinka je milenkou staršího ženatého profesora Horáčka, kterého ztvárnil Jiří Adamíra. Tento univerzitní profesor je také vrahem nemilosrdně likvidujícím všechny důkazy, které by ho mohly dostat za mříže.

Danuše Klichová ve filmu Svědectví mrtvých očí (1971)|foto: archiv Danuše Hostinské-Klichové

Představitelka Daniely popisuje, že postelových scén bylo původně natočeno mnohem víc, ale komunistická cenzura je tehdy nedovolila do filmu zařadit. Také vzpomíná, jaké to bylo zahrát si v mladém věku po boku Jiřího Adamíry. Prý byl během natáčení velmi ohleduplný a vždy po dokončení choulostivé scény ji jako první zahaloval do županu. Krom toho ji herecky „táhl“ nahoru.

V tomto černobílém filmu působí Danuše - tehdy ještě jen Klichová - jako černovláska. Ve skutečnosti měla vlasy světle hnědé.

Poprvé si zahrála o tři roky dříve - v roce 1968 - v televizním filmu Natali. Už od této role se před kamerou odhalovala, což popisuje slovy: „Začala jsem to brát jako samozřejmost, že to patří k práci herečky. Vždyť i ve skutečném životě jsme při milostných scénách nahatí...“ Sama se proto považuje za naturistku.

Život po padesátce rozhodně nekončí

Danuše Hostinská-Klichová je také důkazem toho, že i ve středním věku má člověk šanci na pravé štěstí. Životní lásku potkala až ve svých 51 letech. Když pak šla ke svému budoucímu muži poprvé na návštěvu, jeden z jeho psů ji dal packy na ramena a přátelsky olízl. Manžel pak začal v žertu říkat: „Vždyť oni věděli dřív než my, že tady zůstaneš.“

Ze seriálu Okno do hřbitova (2011)|foto: Jef Kratochvil, Česká televize

V současné době si pochvaluje život na okraji Brna. Má dceru Martu Ondráčkovou, která je také herečkou a moderátorkou.

Setkání s Danuší Hostinskou-Klichovou ve mně zanechalo ještě jednu stopu. Když teď někde vidím zkratku HK, už si pod ní nepředstavím pouze Hradec Králové...

Co obnáší být hlasem většiny českých nádraží? Jaké to je slyšet sama sebe? A proč je život i po padesátce skvělý? Poslechněte si celý rozhovor Petra Handla s herečkou Danuší Hostinskou-Klichovou.