Historická sýpka v zaniklé obci Bijadla bude zachráněna, do obnovy se pustili manželé z Merklína

Šalomovi z Merklína si ve středním věku našli neobvyklého, ale záslužného koníčka a rozhodli se věnovat čas a energii obnově polorozpadlého historického objektu. „Bydlíme asi kilometr odsud, vždycky jsme se o tohle místo zajímali a vyprávěla nám o něm manželova maminka. Chceme ho zachovat pro další generace,“ říká Jana Šalomová.

Sýpka, která je kulturní památkou už od roku 1958, původně sloužila jako farní kostelík, první záznamy o ní pocházejí z roku 1248. Později byl objekt zvětšen zhruba o třetinu, byly posunuty nárožní kameny, na nichž se údajně kdysi rituálně brousily ostré nástroje, kterými se sklízelo na polích, presbyterium se zbořilo a vznikla patrová sýpka.

Teď je stavba ve špatném stavu a má prakticky jen obvodové zdi. „Čeká nás určitě práce na několik let. Sýpku jsme vyčistili, odstranili jsme křoviny, jimiž bylo všechno zarostlé. Koncem loňského roku došlo ke zpevnění koruny zdiva a je tu příprava na krov, který bychom rádi zrealizovali letos. Naším cílem je co nejdříve stavbu zastřešit, abychom ji zachránili před úplnou devastací,“ vysvětluje Pavel Šalom. Na sýpce pracují manželé vlastníma rukama, pomáhají také kamarádi. Finančně obnovu podpoří mimo jiné dotace z Ministerstva kultury.

Budoucí využití

Vzhledem k tomu, že se nedochovaly téměř žádné historické fotografie ani plánky, při práci vycházejí manželé Šalomovi hlavně ze svých nápadů a představ. „Líbilo by se mi například, kdyby část střechy zůstala prosvětlená. Památkáři nedovolí střešní okna, ale doufejme, že by se povedlo vyjednat alespoň prosklené střešní tašky, aby zůstalo zachováno kouzlo prostoru,“ uvádí paní Jana.

Nápadů pro budoucí využití objektu je mnoho a zatím není nic vytesáno do kamene, jisté je jen to, že nebude sloužit ani jako sýpka, ani jako kostel. „Myslím nicméně na to, že kostelík byl kdysi zasvěcen svatému Vavřinci. Bylo by tedy hezké, kdyby se tu na jeho počest kolem 10. srpna mohlo konat nějaké setkání s možností posezení, nebo dokonce i přespání,“ uzavírá pan Pavel.