Herečka Bohdana Pavlíková: V lockdownu jsem zjistila, že bez divadla můžu být

10. leden 2022

Znáte ji jako rozvracečku rodiny z nekonečného seriálu Ulice. O postavě houževnaté Jindry Pražákové říká: „Jindra ráda pije pivo, tak to je asi to jediné, co máme společné,“ směje se herečka.

Bohdana Pavlíková naopak žije se svým partnerem, hercem Lubošem Veselým, spořádaně už skoro jedenáct let. Role v seriálu Ulice a srážka s negativními komentáři byl pro ni vstup do zcela nového světa. Do té doby hrála v poklidu v divadle v Šumperku. „Ze začátku mě ta negace bolela. Režisér mi řekl, že to nemám číst, tak pak už mi bylo líp.“

V seriálu strávila čtyři roky. „Teď už je postava odklizena a prý se možná někdy vrátí. Bylo mi tam moc dobře, hrají tam skvělí lidi a ti mi chybí. Jsem závislá na kamarádech a těch obyčejných lidských příbězích.“

Do Prahy se rozhodla přestěhovat kvůli svému partnerovi. „Můj muž začal víc točit v Praze, ale pak měl nápad, že se přesune za mnou do Šumperka. To mně přišlo nesmyslný, tak jsem naopak já vylezla ze svý komfortní bubliny a šla za ním do Prahy.“

Příliš drahý jed

Domovským divadlem se jí stalo Švandovo divadlo. V listopadu měla premiéru rekonstrukce vraždy agenta KGB a FSB, Alexandra Litviněnka, pod názvem Příliš drahý jed. Bohdana Pavlíková hraje doktorku Bhattovou a o této roli říká: „Je to úsečná žena, kterou stav Litviněnka ze začátku vůbec neznepokojuje. Je to taková zkratkovitá doktorka, která v podstatě neví, co mu je.“

Představení je unikátní také v tom, že se odehrává i v zákulisí. Díky online přenášení na plátno to můžou diváci vidět i z tohoto úhlu. „Konzervativnější diváci zvyklí na to, že se vše odehrává na jevišti, s tím mají trochu problém se zorientovat. Já s tím měla taky ze začátku trochu problém, ale takhle hraný polodokument má svoji výpověď. Po premiéře byly ohlasy tak půl na půl, někoho plátno rušilo.“

Alex Mynářová a Bohdana Pavlíková

Bez divadla být můžu

Na jevišti se v několika hrách potkává i se svým partnerem. Herecko-partnerské soužití si pochvalují, můžou doma společně zkoušet a rozebírat texty. „Já divadlo prostě miluju, pro mě to není řehole, je to jakési poslání a je skvělý, že to můžu dělat. Nicméně v lockdownu jsem zjistila, že bez divadla můžu být. Dnes už se nebojím toho, že bych dělala něco jinýho.“

Naplňuje ji spousta jiných věcí. „Jezdíme na chatu a hrozně rádi s Lubošem budujeme. On je prej Bulhar a já inženýr. Já to vždycky vymyslím, nakreslím, zaměřím a on to udělá,“ usmívá se. „Nebo jdeme do lesa na houby. V létě jezdíme na dětský tábory, já jako zástupce vedoucí a Luboš jako kuchař.“

Ač ji partner požádal o ruku, dosud se nevzali. Proč? Co si nadělila k 45. narozeninám? Umí se oprostit od své herecké role, když jde na představení jako divák? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.

Spustit audio