Habáni žili v uzavřených komunitách. Měli pokrokové myšlenky a zbytky komunit dodnes žijí v Kanadě a USA

25. květen 2023

Habáni byli potomci německých novokřtěnců, tedy příslušníků reformačního hnutí, které vzniklo v polovině 16. století. Protože bývali mimořádně velké postavy, dodnes se slovo habán užívá ve smyslu vysoký člověk.

Usadili se v Mikulově a jeho okolí. Žili v uzavřených komunitách. Byli pracovití, ukáznění, skromní v jídle a pití. Říkali si bratře a sestro, dělili se o společný majetek, děti starší tří let dávali na vychování pověřeným členům obce.

Přijetí křtu měl být podle nich výsledek svobodného rozhodnutí v dospělosti, proto neuznávali křest u malých dětí. Vyznali se v zemědělství a ovládali spoustu řemesel. Pouze zbraně nevyráběli a také měli zapovězeno obchodovat.

Byli skvělí lékaři a lazebníci – jeden habánský lékař dokonce léčil císaře Rudolfa II. A taky vinaři a hrnčíři. Vyráběli proslulou habánskou keramiku charakteristickou rostlinnými a heraldickými motivy zobrazenými žlutou, zelenou, modrou a fialovou barvou na bílém podkladě. Kardinál František Dietrichstein si od nich nechal vyzdobit Sál předků na mikulovském zámku kachličkami s rodovým znakem.

Po bitvě na Bílé hoře se jako jinověrci museli z Moravy vystěhovat. Zbytky jejich komunit žijí dodnes v USA a v Kanadě.

autor: Jitka Škápíková
Spustit audio