Gentleman pravdy

5. leden 2012

Osud tomu chtěl, abychom napříště, vždy začátkem nového roku, vzpomněli na Josefa Škvoreckého. Muž, který zanechal v české literatuře nepřehlédnutelnou stopu, zemřel před dvěma dny v kanadském Torontu. Jeho památce je věnován příspěvek Lubomíra Stejskala nazvaný Gentleman pravdy.

Německý spisovatel Lion Feuchtwanger ve velké trilogii Josephus Flavius vkládá svému hrdinovi, starověkému židovskému historikovi, do úst větu: „Je sedmasedmdesát těch, jimž naslouchá svět a já jsem jedním z nich.“ K velikánům dneška, kteří měli plné právo říci o sobě něco podobného, ale sami by to nikdy neudělali, patří Josef Škvorecký. Jeho čtenářská obec nebude možná tak globální jako Flaviova, ale to na jeho významu nic nemění. Kdyby nám jako jediný odkaz zanechal pouze literární dílo, stal by se i tak nesmrtelným. On však udělal, se svojí ženou Zdenou Salivarovou, a jak oba uvádějí, bylo to rukou společnou a nerozdílnou, ještě něco podstatného navíc. Dokázal svoji svobodu po příkladu efektivně využité biblické hřivny takříkajíc rozmnožit pro druhé.

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová


Torontské nakladatelsví ´68 Publishers bylo pro mnohé autory světlem naděje. Díky tomuto spásnému, v nejlepším slova smyslu samaritánskému nápadu mohl nejeden literární text opustit temnotu šuplíku psacího stolu. Dodejme: dávno předtím, než listopad ´89 nastartoval novou epochu také v oblasti vydávání knih. Takto podaná pomocná ruka lidem s talentem, který měl být v představě tehdejších mocných doma natrvalo umlčen, dává vyniknout významu stále málo doceněného fenoménu jménem československý exil. Škvorecký patřil nejen k jeho pilířům: byl současně duchovním mostem spojujícím exil s domovem a vyslancem české literatury v anglosaském světě. Právem je vnímán jako gentleman, který se nezřekl daru odvahy psát pravdu o nás samotných. Zde myslíme především na román Zbabělci odrážející život takový, jaký na konci války byl – bez jeho falešného, účelově patetického obrazu.

Knihy


Na tomto místě přiznejme: ano, někdo zná Švoreckého pouze jako divák Tankového praporu nebo několika televizních detektivek. Jiní mezi námi hltali dle možností většinu jeho knih. V jednom se ale shodneme všichni. Krajanská komunita v Torontu stejně jako česká kultura ztrácí v jeho osobě jednoho z těch, jimž naslouchal svět. Mistr slova odešel a my si až teď uvědomujeme, jak hodnotný byl jeho vklad do pokladnice nejen naší literatury.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio