Františkánská zahrada v centru Prahy je oázou klidu v rušném velkoměstě

Původní klášterní zahrada karmelitánů vznikla po roce 1348. Poté, co Karel IV. založil Nové Město. Od počátku 17. století je zahradou františkánů observantů, kteří upravili její středověké jádro.

Středověká klášterní zahrada mívala hlavně užitkovou funkci. Krášlily ji záhony bylinek, květin a zeleniny. A také ovocné stromy. Františkáni pěstovali i koření. Po vyplenění kláštera a sousedního chrámu pražskou spodinou a venkovskými loupeživými bandami se v 18. století zahrada znovu založila.

Obnovil se pavilon v jejím středu, jehož strop freskami vyzdobil mnich Benedikt. V západním křídle zahrady stával letní refektář a klášterní lékárna a u severní zdi vznikla studna. Později tu byla k vidění také ozdobná fontána a kolem ní sochy světců.

Zahrada zpřístupněná pro veřejnost

Za druhé světové války němečtí okupanti vyhloubili v zahradě dvě protipožární nádrže. K jejich zasypání došlo až v letech 1980 a 1985. Františkánská zahrada se pro veřejnost zpřístupnila v roce 1950.

Kostel Panny Marie Sněžné|foto: Jolana Nováková

Na počátku devadesátých let prošla generální rekonstrukcí podle návrhu architekta Josefa Kuči. Tehdy do zahrady přibyl i prameník (pítko) nazvaný Chlapec s mušlí, prameník Divoženky nebo Poletuchy a plastika Ezop.

Vstup do zahrady od Václavského náměstí z pasáže Alfa zdobí brána se 16 plastickými výjevy ze života svatého Františka. Současný půdorys zahrady je shodný s raně barokním členěním. Osu tvoří široká spojovací cesta vedoucí okolo altánu, u kterého najdete oplocenou bylinářskou zahrádku.

Dětské hřiště odděluje zeď s popínavými rostlinami. Větší část zahrady je odpočinková, bílé lavičky lákají k posezení, popovídání, čtení nebo konzumaci nedaleko zakoupené zmrzliny. Živé ploty zajišťují soukromí, ovocné stromy voní a množství růžových keřů dokresluje dojem, že jste si na chviličku odskočili do ráje.