Etymologické výklady II. aneb zákonité a nahodilé změny v jazyce

22. říjen 2004
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Opět se vracíme k problémům etymologie. Hláskové procesy, které ovlivnily vývoj slov a tvarů už jsme si osvětlili. Tentokrát bychom se ale měli zaměřit více na slova samotná.
U některých slov mateřského jazyka jsou formální i významové souvislosti s jinými slovy tak zřejmé, že prakticky každému mluvčímu připadají jakoby průhledné (a to i bez vzdělání v oboru jazykovědy) především podle zakončení slova. Například slovo učitel. Označuje "někoho, kdo něco dělá"; podobně slova velitel, myslitel, krotitel.A současně si snad každý Čech slovo učitel spojí s dalšími slovy, která mají základ uč-: učit, učeň, vyučování, učebna.

Dokonce ani nemusí platit, že se musí porovnávané základy slov svými hláskami dokonale shodovat! I neškolený uživatel češtiny odhalí, že do společné skupiny se slovem učitel patří i slova jako nedouk, výuka, nauka; a to i přesto, že v nich nemá slovní základ podobu uč-, nýbrž uk-. Alternace (záměna) -k- a -č- je totiž v současné češtině běžná a každý Čech se s ní setkává prakticky denně (např. v případech jako plakat - pláču, široký - širočina, ruka - ručka, kluk - klouček, mrak - mračno.).

Ve slovníku češtiny je však i nemálo slov, jejichž staré spojení s dalšími slovy bylo v průběhu jazykového vývoje zastřeno (ať už v důsledku změn hlásek, tvaru slova nebo jeho významu, popř. také následkem proměn funkce slova; tedy toho, k jakým věcem se vztahovalo dříve - a k jakým dnes). Vezměme si např. slova lepit a lnout; význam obou slov je jistě obdobný (lnout vlastně znamená "lepit se /k čemu; být přilepený"); ale mají společnou jen jednu hlásku. Můžeme je tedy vůbec řadit do jediné skupiny? Zkušený jazykovědec ale shody odhalí. Slovo lepit zachovává starší podobu kořene (*lěpiti); předhistorickou podobu (tedy výchozí) můžeme rekonstruovat jako *lipnonti. Hláska -p- zanikla už v době praslovanské; zůstalo tedy *linonti, později *lnúti - a dnes lnouti.

Zcela bez souvislosti se dnes zdá být slovo Žďár se slovem hořet. A přece se v etymologii obecně uvádí, že jsou vlastně společného původu. Výchozí (praslovanská) podoba slova hořet se dá rekonstruovat jako gorěti s kořenem gor- (g se v češtině měnilo na na h). Slovo Žďár znělo předhistoricky jako Jizgor/Jizgár nebo Jizgér. Obdobného základu je i název (dnes) německého města Görlitz (lužického Zhořelce). Počáteční slabika Ji- zanikla a skupina -zg- dala slovansky -ždž-, v češtině později Žď-; a odtud říkáme Ždár.

A co takhle slovo pivo? Plzeň se přece někdy nazývá "město piva". A možná je slovo pivo odvozeno od slovesa "pít". Mnozí mluvčí už je dnes s tímto základem patrně nespojují. Slovo pivo už totiž nechápeme tak široce jako naši předkové (tedy jako "pití, nápoj"); širší význam je ale doložen ještě ve staroslověnštině. Chápání významu se po dnešní časy zúžilo na "jistý druh nápoje".

Zajímavé jsou také časové údaje: hodina, rok. I laik pozná, že české hodina a ruské god mají zřejmě společný základ. Na základě aplikace srovnávacího přístupu odhalíme, že existují také vazby na jiná podobná slova. České slovo hod znamenalo "sváteční den", "vhodný čas" (srv. např. spojení Hod Boží nebo moravské hody ve významu "posvícení"); v srbštině a chorvatštině označuje god svátek, ve slovinštině jmeniny. Protiklad noci se ale slovansky nazýval dьnь (jasná část doby 24 hodin; od starého základu *dei - zářit, svítit). Význam se posléze na slovanském východě a jihu (a dokonce i v litevštině) rozšířil na období vegetačního roku. České (i slovenské nebo ukrajinské) slovo rok ale znamená "něco vyřčeného" nebo "období mezi rokováním společenství" (od původního slovesa *rokti, později *rěkti, rěci; dnes říci, odvozeně: rokovat).

Pokud se chcete o etymologii ještě dále poučit, nejvhodnější by asi bylo podívat se do knihy Adolfa Erharta a Radoslava Večerky Úvod do etymologie (vyšla roku 1981 v SPN Praha), která je běžně dostupná ve Studijní a vědecké knihovně města Plzně. Ostatně: tato kniha je dodnes považována za základní publikaci pro studium etymologie. Případně je možné podívat se i do některého našeho etymologického slovníku (např. do slovníku Václava Machka nebo do Stručného etymologického slovníku jazyka českého; popř. nově i do Etymologického slovníku českého jazyka od Jana Rejzka).
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

Zprávy z iROZHLAS.cz