Eduard Fiedler. Učitel, starosta a nacionalista z Podbořanska

Po absolvování měšťanské školy v Chomutově učil na několika školách v obcích na Chomutovsku. Po 1. světové válce, kterou strávil na italské a ruské frontě, se se usadil v Chomutově, kde učil.

Zapojil se do politického života v řadách Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei), která hájila zájmy československých Němců. V roce 1923 byl Eduard Fiedler za tuto stranu zvolen do chomutovského zastupitelstva.

Po zrušení Německé nacionální strany vstoupil do Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei), za kterou byl v roce 1938 zvolen starostou Chomutova. Po připojení Sudet k nacistickému Německu Fiedler vstoupil do NSDAP a také do SA.

Starostou Chomutova zůstal až do roku 1945. Z města se mu podařilo odejít ještě před příchodem Rudé armády. Přešel do americké okupační zóny a usadil se v Bádensku-Württembersku. Začal opět učit a také se pustil do politiky. Vstoupil do strany Gesamtdeutscher Block/Bund der Heimatvertriebenen und Entrechteten. Za ni byl zvolen poslancem zemského sněmu; později bádensko-württemberské organizaci strany předsedal.

Nebyl jejím jediným členem, který měl za sebou pochybnou minulost – jeho kolegou byl například Karl Mocker, někdejší člen NSDAP a městské rady v Chomutově.

Navzdory své nacistické minulosti byl Eduard Fidler mezi lety 1952 a1960 ministrem zemské vlády pro otázky vyhnanců, uprchlíků a válečných poškozenců.

Za své poválečné aktivity dostal dokonce spolkový záslužný kříž. V roce 1962, kdy ho jeho strana kvůli špatnému zdravotnímu stavu nutila, aby se vzdal svého poslaneckého mandátu, přešel do strany FDP. V jejích barvách ale prakticky nic nevykonal. Krátce po přestupu totiž nastoupil zdravotní dovolenou. Zemřel v roce 1963.

Im Jubiläum der Woche stellen wir ihnen ein wenig kontroverse Person vor: den nationalistischen Politiker Eduard Fiedler. Fiedler wurde am 1. Oktober 1890 in Wiessen bei Podersam geboren. Fiedler erhielt eine Ausbildung an der Lehrerbildungsanstalt in Komotau und war seit 1909 Volks- bzw. Bürgerschul-Lehrer in Komotau. Dort wurde er nach dem Krieg, welchen er an der russischen und italienischen Front verbrachte, 1923 Stadtrat für die Deutsche Nationalpartei.

Die vertritt Interessen der Deutschböhmen. Nach der Auflösung dieser Partei tritt Fiedler in die Sudetendeutsche Partei ein, für die er im Jahre 1938 als Oberbürgermeister von Komotau gewählt wurde. Nach dem Anschluss des Sudetenlandes an das Deutschen Reich tritt er der NSDAP bei, sowie SA.

Fiedler war Oberbürgermeister von Komotau bis 1945 und konnte noch vor der Ankunft der Sowjetischen Armee in die Westzone fliehen. Er ließ sich in Baden-Württemberg nieder und ergriff wieder den Lehrberuf. Eduard Fiedler fing wieder an sich politisch zu engagieren: er trat der Partei Gesamtdeutscher Block/Bund der Heimatvertriebenen und Entrechteten bei und kam in den Landestag von Baden-Württemberg.

Später wurde Fiedler zum Landesparteivorsitzenden gewählt. Fiedler war nicht der einziger, der eine problematische Vergangenheit hatte: sein Kollege war Karl Mocker, ehemaliges Mitglied der NSDAP und Stadtrat von Komotau. Trotz dieser Vergangenheit war Eduard Fiedler zwischen 1952 und 1960 Minister der Landesregierung für Vertriebene, Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte.

Eduard Fiedler wurde für seine Nachkriegsaktivitäten in 1960 mit dem großen Verdienstkreuz mit Stern und Schulterband des Bundesverdienstkreuzes ausgezeichnet. Als ihn die Partei wegen seinem schlechten Gesundheitszustand zur Abgabe des Abgeordnetenmandats im Jahre 1962 zwang, wechselte Fiedler zur FDP. Für die konnte er aber nicht mehr viel arbeiten, weil er gleich nach dem Wechsel einen Gesundheitsurlaub antrat, und am 12. Juni 1963 in Stuttgart starb.