Domečky z karet
O kandidátských nadějích naplněných, ale především o nenaplněných ambicích dlouhé řady kandidátů, kteří neprošli voličským výběrem; o tom hovoří ve svém dnešním komentáři Jiří Tomáš Blažek.
Jako ty domečky z karet se rozsypaly naděje dlouhé řady těch, kteří se snažili dostat se do zastupitelstva své obce nebo města. Není třeba oslavovat vítěze, oslaví to sami; my ostatní doufejme, že budeme moci oslavovat jejich úspěšné působení na věci veřejné v následujících čtyřech letech. Poražených je více než vítězů, to tak bývá, ale je třeba povědět právě poraženým, a to s důrazem co největším, že všechno to, co slibovali voličům před volbami, mohou uskutečnit i jako občané nevyvolení. Dokonce víc toho mohou v řadě případů udělat než ti zastupitelé, které velmi často vede v jejich hlasování stranická disciplina a dohody s jinými politickými skupinami v zastupitelstvu. Bývá ovšem, bohužel, pravidlem, že nezvolený kandidát zatrpkne a jaksi natruc všem se z dění veřejného stáhne do ústraní, odkud pouze občas pokřikuje a kritizuje rozhodnutí těch šťastnějších, těch u toho. Docela špatný, avšak tradiční postup.
Před těmito, stejně jako před jinými komunálními volbami, bylo často s nelibostí komentováno zjištění, že do zastupitelstev kandidují lidé, kteří se za čtyři roky neobtěžovali ani jedinkrát na schůzi zastupitelů přijít. To je neblahá skutečnost a vysvědčení. V drtivé většině případů jde o nebývalou troufalost a nezodpovědnost, protože práce zastupitele na jakékoliv úrovni je prací nesnadnou. I tuto práci se člověk musí naučit, i pro tuto práci, stejně jako v jiném řemesle, musí se občan vybavit zručností a šikovností. Neházejme všechny do stejného pytle, někteří se jednoduše a vážně po letech pasivity rozhodli být aktivní a vyučí se být dobrými zastupiteli.
To pro ty nezvolené vychází hodnocení jejich povolební aktivity daleko hůře. Vzpomeňme na všechny ty letáky z kampaní, vzpomeňme na všechny jejich mítinkové sliby. Téměř absolutní počet poražených ve volbách si na své vlastní dušování se, chlubení kontakty a možnostmi sehnat peníze pro tyto či jiné účely ani nevzpomene. A jde to, šlo by to. Připusťme, že takový poslanec, senátor nebo zastupitel má větší vliv rozhodnout o dotaci tam či onam, ale při dobré vůli, při správně nasměrované občanské iniciativě, je možné i pro nezvoleného pomoci jak důchodcům, tak sportovcům nebo dětem v mateřských školách. Nemůže třeba žádat sám, ale může důslednou kontrolou práce zvolených, přinutit tyto konat ve prospěch těch důchodců, dětí či sportovců.
Není třeba čekat čtyři roky na další šanci a připravovat se na několik týdnů nervozity a volebního boje. Je třeba v naprostém klidu ty čtyři roky pracovat. Protože jestli nám skutečně jde o občanskou společnost, je možné, dokonce povinné, řekl bych, chovat se důsledně občansky pořád. Ty volební šarvátky a dramata jsou pro všední život úplně bezcenným obdobím. Trocha vzrušení, snad. Spolehlivě jistější neklid a napětí nabízí soustavnost. Zvolený i nezvolený občan má stejnou možnost. Je pouze na něm, jaký způsob života a jaké angažmá si na další volební cyklus zvolí sám v sobě. Rozhodně si každý můžeme zvolit veseleji a záslužněji prožitý čas, než je plytké rozjímání nad domnělou nespravedlností a křivdou voličů ostatních. Soukromně lze, a příkladů zase tak málo není, postavit dům daleko pevnější, než je ten z volebních karet....
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
