Do Poštovního dvora chodil pravidelně na vídeňskou kávu a dva loupáky básník Goethe

Původně poštovní dvorec s přepřahací stanicí poštovních koňských spřežení, nechal vystavět v roce 1781 karlovarský poštmistr Josef Korb. Dvorec stál u nejvyhledávanější karlovarské promenádní cesty na trase předepsaných lázeňských vycházek.

K hlavní budově tehdy patřily stáje pro 36 párů koní, přístřešky pro dostavníky, kůlna a seník. Uprostřed budovy byl zřízen velký slavnostní sál, který nechal Josef Korb ozdobit freskami malíře Josefa Kramolína. V zahradě se starými buky dal zřídit pergoly, arkády a útulné altánky, kde hrávali hudebníci.

V roce 1804 povolil císař František II. v Karlových Varech zřízení špitálu pro chudé lázeňské hosty a tomuto špitálu věnoval Poštovní dvůr včetně pozemků. V roce 1810 objekt zakoupil Gotthelf Friedrich Pfitzmeier, který do Karlových Varů přišel jako cukrář lorda Findlatera, usadil se a objekt bývalého poštovního dvorce opravil a v létě roku 1810 empírově přestavěl na výletní kavárnu Poštovní dvůr (Caffé Posthof).

Vyhlášený cíl lázeňských hostů

Z Poštovního dvora se stalo nejoblíbenější společenské a zejména hudební středisko lázeňského města s kavárenským a restauračním provozem a vyhlášeným cílem lázeňských hostů.

Do Poštovního dvora často docházel na vídeňskou kávu se dvěma loupáky básník Johann Wolfgang von Goethe, na smažené kuřecí maso se zelím sem přicházel kníže Metternich. V roce 1828 při své návštěvě Karlových Varů odehrál v Poštovním Dvoře houslový koncert virtuóz Niccoló Paganini

První lékařská konference 

V objektu proběhla také první lékařská konference, na které se tehdy ještě místo odborných přednášek recitovaly básně. V roce 1816 bylo ve velkém sále Poštovního dvora uspořádáno slavnostní uvítání vítěze nad Napoleonem u Waterloo pruského polního maršála knížete Gebharda Leberechta von Blüchera. Na jeho počest dostal poté velký sál název Blücherův (později přejměnován na Labitzkého sál).

Od roku 1846 zde dvakrát v týdnu koncertoval Karlovarský lázeňský orchestr pod taktovkou dirigenta Josefa Labitzkého. V jeho podání zde také zazněla vůbec poprvé na evropském kontinentě Dvořákova symfonie číslo 9 e moll Z Nového světa.