DLOUHÉ STÍNY OKUPACE
V našem historickém kalendáři máme několik dat a s nimi spojených pojmů, které předznamenaly dlouhé či ještě delší období národní tragédie. Vedle Bílé hory, Mnichova, 15. března a takzvaného Vítězného února je to nejmladší z této černé kaskády - 21. srpen. Zásah okupačních vojsk v roce 1968 znamenal mnohé, mimo jiné také to, že se v této zemi na dlouhá dvě desetiletí přestala říkat pravda. V poznámce tuto skutečnost připomíná Lubomír Stejskal.
Zkusme si představit, že by za nějaký čas po nynějších záplavách přišlo z nejvyšších vládních míst oznámení, že jsme katastrofu mylně pochopili. Že vůbec nešlo o tragickou přírodní pohromu, ale o veskrze pozitivní zavlažení přeschlé půdy, čímž byla zachráněna výživa národa. A kdo se opováží tvrdit opak, se zlou se potáže.
Možná to zní neuvěřitelně fantasmagoricky, ale v zásadě totéž se stalo v roce 1968. Jistěže není na místě dělat si o tzv. pražském jaru přehnané iluze. Politická svoboda udělená osvicenou komunistickou mocí měla své limity a do demokracie západního typu bylo věru daleko. Nicméně smělo se to, co dříve ne: veřejně a beztrestně nazývat věci pravými jmény. Jinými slovy říkat pravdu. Ruská okupace z 21. 8. 1968, u které asistovaly armády dalších čtyř komunistických zemí, byla prostě okupací. Nejen v očích absolutní většiny občanů, ale i v interpretaci médií a také z pohledu oficiálních míst.
Pravda se však přízni mocných dlouho netěšila. Zakrátko nastalo to, co jistě nejen pro mě, tehdy sotva začínajícího teenagera, znamenalo nepopsatelné rozčarování a těžkou deziluzi: totiž přeměna okupace v bratrskou pomoc. Změna politické terminologie předznamenala obnovení vlády lži. Mocipáni za podpory argumentů v podobě tankových pásů okupačních vojsk lhali sobě, nám, celému demokratickému světu., a to dlouhá dvě desetiletí. V ruském komunistickém žoldu způsobili zemi nejen ekonomickou, ale také morální devastaci. Z jejích následků se národ zotavuje dodnes. I to jeden z dlouhých stínů 21. srpna 1968.
Je užitečné si tyto věci čas od času připomenout. Nejen ve výroční den 34 let staré tragédie, ale kdykoli nás budou v televizních diskusích ideoví pohrobci posrpnových diktátorů poučovat o tom, jak má vypadat demokracie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
