Diletantství může být i prospěšné...
Diletantství může být i životu prospěšné, jak ukázal a ještě jistě ukáže případ zpackaného plánu nájemné vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Bráno ryze profesionálně, teď z pozice osnovatelů i vykonavatele plánovaného činu, neodvedl ani jeden z nich dobrou práci. Vydělala na tom novinářka i my všichni, pochopitelně, ale jen akademickým odskokem si povězme, že ať už to naplánoval kdokoliv, byl to blázen, řečeno poctivě. Protože jen ten se může domnívat, že by takový čin nebyl vypátrán a potrestán, a to i za předpokladu, že by vyšetřovací orgány neuspěly; ony by je k úspěchu nakonec určitě donutili novináři, a kdyby ani to ne, uspěli by zcela jistě v pátrání sami žurnalisté. Kdo si tohle nespočítá, neměl by plánovat vůbec nic, ani vlastní dovolenou, natož vraždu jedné z nejznámějších novinářek našeho prostoru. A kdo si za vražedný nástroj zvolí nespolehlivého a primitivního pachatele z druhé řady galerky podsvětí, jakoby se šel rovnou udat sám. Domnívá se Jiří Tomáš Blažek v úvodu svého komentáře.
V těchto souvislostech viděný, nabízí scénář vraždy Sabiny Slonkové ovšem i zcela jiné rozuzlení. Možná je osoba inscenátora psychopaticky uhnutá jinam, než se zdá z prvního plánu. Možná to všechno plánoval takto špatně s tím záměrem, aby se napřed na pozadí a posléze v hlavním motivu, ukázaly špatnosti daleko závažnější, a také u dosud vážněji postavených osob, které by jinak na světlo nikdy nepřišly. Ani tento plán není geniální, ale už bychom nepopisovali práci nesvéprávného tupce, nýbrž člověka s jasným záměrem, byť realizovaného smíšeným stylem japonského kamikadze a českého mučedníka.
Co je na tomto případě doslova úděsné a co by nemělo zapadnout z projekční desky naší pozornosti teď a paměti potom, to je neuvěřitelný úkaz při poměřování věrohodnosti výpovědí tak či onak zúčastněných. Že má špatný kredit najatý vrah je jednoduché pochopit, ale stejně dobře, a ve vší vážnosti, prosím, chápejme to, že málokdo z nás věří víc výpovědi někdejšího generálního sekretáře ministerstva zahraničí České republiky a také vyjádření bývalého ministra zahraničí bere zcela bez výhrad a pochybností jen nepatrná část lidí. Vrah či úředník ministerstva ? stejná důvěra v to, co nám říká. To je přesmutný obrázek stupnice důvěry. Právě u tohoto faktu měli bychom se zastavit, právě tento propad věrohodnosti našich špičkových politiků a úředníků měl by být dnes už nikoliv varováním, ale povelem k velmi rychlé nápravě. Ono ani to napravování věcí veřejných není naší silnou stránkou, dokonce takovou slabinou je to, že když se najde novinářka, která po malérech a nápravách důsledně jde celým svým profesním životem, pokládají potrefené husy za nejrychlejší vyřešení věci její smrt.
Případ Slonkové nevypovídá pouze o jednom psychopatovi plánujícím a druhém zabíjejícím. Vypovídá hlavně o tom, že důkladná práce se vyplácí. U novináře, jako u ministra zahraničí. Kdyby totiž bývalý ministr Kavan kdysi nepřijal na vysoký post Srba, nemusel by se dnes ničeho obávat. A je zde naprosto lhostejné, zda je "Kavanův" Srba do vražedných plánů zapleten či ne. Je jim, těm lidem, bohužel, věřeno všem stejně, všem stejně málo...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
