Dělám svou práci srdcem a lidé to poznají, říká průvodce v plzeňském Muzeu loutek

Nadšení v jeho výkladu vás nenechá na pochybách. Tohle je člověk na správném místě, svůj elán a radost rozdává každému, kdo muzeum navštíví.

V muzeu najdeme nejstarší loutky od kočovných loutkářů, kteří se na naše území dostali z jiných zemí – Itálie nebo Německa – asi v druhé polovině 18. století a přinesli nejznámější typ loutky. Tím je marioneta, ovládaná seshora.

Nejoblíbenější jsou kašpárci, čerti a princezny

„Loutkové divadlo nebylo v minulosti zdaleka jen pro děti, hrály se i složitější kusy pro dospělé a spolu s loutkami si často zahrála i živá zvířata, například pejsci,“ prozrazuje Petr Bauer a dodává, že mezi nejoblíbenější loutkové postavy patří kašpárci, čerti a princezny.

„V muzeu máme i kostlivce, ten se dětem moc líbí. A mně osobně nejbližší je asi kašpárek,“ dodává Bauer. Ve vitrínách plzeňského muzea najdeme zhruba 20 původních exponátů, vybraných tak, aby vytvořily co nejširší spektrum. Další loutky jsou uložené v depozitáři.

Petr Bauer svou práci muzejního průvodce miluje a naplňuje ho. „Dávám do toho srdíčko a lidé, kteří sem přijdou, to hned poznají,“ říká. Kromě průvodcovství působí jako lektor ve výtvarných kurzech. Výtvarné umění je totiž jeho další velkou vášní.