Debata o vstupu do EU probíhala jako účetní operace. Smysl členství nám uniká i dnes, říká politolog Pehe

Vstup do Evropské unie u nás doprovázela celá řada ideí, ale následně i zklamání.

Čtěte také

Češi jsou 20 let v Evropské unii. Co nám členství přineslo?

„Začátky se nám jakž takž povedly. Pro novou demokracii, stát, který si stále zvykal na postkomunistický režim, to určitě byla velká nálož,“ myslí si šéfredaktorka serveru Euractiv Aneta Zachová. „Jediné, co mě na tom trochu mrzí, že jsme na to nebyli víc pyšní. My jsme si to odpracovali, vstoupili jsme a pak jako bychom tu Evropskou unii trochu upozadili.“

Formativní pro českou politickou reprezentaci i novináře byla již přístupová jednání. Nejdůležitější z nich probíhala v Kodani a novým státům vytyčila kritéria přijetí.

„Dozvěděl jsem se, že je ještě jedna podmínka, která není napsána v kodaňských kritériích, a to, že členové, kteří jsou v EU, vás musí chtít. Nám mnohdy připadalo, že jsme uchazeči o vstup do klubu, kde musí být rádi, že nás vůbec mohou přijmout, což zdaleka nebyla pravda,“ vzpomíná Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů České republiky.

Čtěte také

I po 20 letech jsou Češi k EU podezřívaví. „Trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ popisuje Buchtík

Již v té době se přitom politická reprezentace začala rozdělovat. Vstup do Evropské unie byl vyvrcholením polistopadových snah o návrat do Evropy, přesto se mezi politiky začaly objevovat i některé výrazné kritické hlasy.

„Debata o EU se odehrávala jako debata o účetní operaci. Kolik získáme, kolik ztratíme, co z toho máme, nebo nemáme. A vytratila se debata o politickém a filozofickém smyslu členství. A to manko je s námi dodnes. Je to jeden z důvodů, proč dodnes mnoho Čechů vnímá EU jako dojnou krávu, která je dobrá, dokud z ní můžeme čerpat,“ připomíná politolog Jiří Pehe.

Peníze ze společné pokladny

Česká republika vstoupila v době zatím největšího rozšiřování. Adaptace byla tedy náročná nejen pro nás, ale i pro původní členy.

„EU se musela vyrovnat nejen s tím českým příběhem, ale s devíti dalšími úplně odlišnými příběhy,“ upozorňuje Zachová. „Třeba příběh Pobaltí je velice zajímavý. Měli mnohem horší pozici, jsou na periferii Evropy, takže pro ně potřeba stát se součástí toho hodnotového bezpečnostního bloku byla v ten moment ještě palčivější než třeba v Česku.“

Čtěte také

iROZHLAS

Dvacet let od vstupu do EU si připomíná i Malta. Hlasování tehdy rozdělilo tamní společnost

Velké změny byly nutné nejen z hlediska struktury, ale také financování.

„Na straně starých států bylo politicko-bezpečnostní riziko, jak se státy, které neměly zkušenosti s demokracií, budou chovat. Další dimenze byla, že to byly státy, které přispívaly do evropského rozpočtu, zatímco my jsme byli na straně příjmové,“ popisuje Pehe.

Jistou deziluzi proto přinesla nejen Visegrádská čtyřka blokující některá klíčová jednání, ale také korupční skandály spojené s přerozdělováním dotací.

„Málokdy si připouštím, že unijní peníze se netisknou v Evropské centrální bance, ale jsou to peníze, které dají do společné pokladny jednotlivé členské státy,“ konstatuje Černý. „A třeba v případě Nizozemska jsem si skoro jist, že oni si velmi dobře uvědomují, kolik tam dávají peněz, a také je zajímá, jak se s nimi nakládá.“

Čtěte také

iROZHLAS

‚Příspěvky o EU polarizují společnost.‘ Mladí influenceři řeší, jak evropská témata komunikovat

Kritikové integrace přesto nejčastěji poukazují na společné regulace údajně ohrožující národní hospodářství i suverenitu. A jako příklad ideálních vztahů zmiňují Norsko nebo Švýcarsko.

„Tyto státy jsou součástí Evropského sdružení volného obchodu a jsou ekonomicky propojeny s EU. V Norsku o tom říkají: Jsme venku z EU, ale co se týče obchodních věcí, tak pokud se v EU něco rozhodne, my to můžeme pouze přijmout, ale nejsme u toho stolu, kde se o směrnicích diskutuje,“ uvádí na pravou míru Černý.

Varováním pro ně může být i dění ve Velké Británii po vystoupení a současná vůle většiny obyvatelstva vrátit se zpět do EU.

Zajistit mír a prosperitu

Z témat, která v Evropské unii aktuálně rezonují, patří mezi nejvýznamnější otázky ekologie, migrace a bezpečnosti.

„Směřování tohoto bloku jako celku je jedna z prioritních otázek i s ohledem na blížící se volby do Evropského parlamentu. A válka na Ukrajině zesílila potřebu řešit nejbližší okolí, nejen Ukrajinu, Moldavsko, ale i země západního Balkánu, které čekají na vstup do EU jako na smilování,“ vyjmenovává Zachová.

Unijní integraci posílila i pozitivní zkušenost se zvládáním krizových událostí, jakými byla covidová pandemie nebo válka na Ukrajině.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko a země střední i východní Evropy nás naučily hodně o chování Putina, řekla von der Leyenová

„K tomu patří i přijetí migračního paktu, který pomáhala vyjednávat i Česká republika během svého předsednictví. Možná poslední věc, o které bude v blízké budoucnosti řeč, je společný obranný mechanismus, který by EU umožnil, aby se byla schopná bránit sama, pokud by Amerika nebyla už tak účinným spojencem jako dosud,“ naznačuje Pehe.

V neposlední řadě má pro nás Evropská unie nezastupitelný význam v mezinárodních vztazích.

„Jasně se rýsuje narůstání vlivu velikých států, jako je Čína nebo Indie. Je pro nás výhodné být součástí bloku, jaký představuje EU, protože budeme moci lépe vyjednávat a lépe tomu čelit,“ uzavírá Černý. „EU je politické ukotvení, které má zajistit mír a prosperitu, což zní vznešeně, ale je to docela praktická věc týkající se naprosto konkrétních věcí.“

Více podrobností si můžete poslechnout v záznamu celé diskuse. Moderuje Jan Bednář.