Co snad Plzeň newiděla, to letos sstiastně spatřila…
Začátek roku 1801 přinesl do Plzně událost, která vzbudila zájem nejen místních obyvatel. Do rodiny plzeňského zvonaře Petra Pavla Pernera přinesl čáp dva chlapečky a vrána dvě dívky během jednoho porodu. Narození čtyřčat se vyvolalo senzaci a také řadu výplodů fantazie.
Lidské povídačky daly události úplně jiný ráz, například že šlo o šesterčata nebo interpretovaly uhranutí rodiny a prokletí matky. Informace o čtyřčatech rychle opustila hranice Plzně, a tak už 16. 3. 1801 přinesly pražské německé noviny rozsáhlý článek o této události. Z tohoto zdroje se dozvídáme, že matka Alžběta měla být po porodu i před ním v dobré zdravotní konci. Údajně dva týdny před porodem měla celý večer „hodně a lehce“ tančit.
Pravda nebo fantazie?
V článku se dále píše, že matka dva dny po narození dětí již měla snídat u stolu s manželem a zbytkem rodiny. Čtyřčata měla na svět přijít zdravá a pěkně vyvinutá, což při přihlédnutí k přepočtu uvedených porodních vah kolem 1,5 kilogramu je těžko uvěřitelné. Tím vyvstává otázka nad senzacechtivostí zdroje, protože některé údaje se rozcházejí i s matričními.
V rodině Pernerových se říkalo, že hlava rodiny uvítala první dvě děti na světě s velkou radostí, zatímco když po dvou dnech přibylo další novorozeně, zvonař kroutil hlavou a vykřikoval: „Kurios!“ a při posledním přírůstku už jen klel.
Nejstarší ze sourozenců, Rosina a Josef, na svět přišli 1. 3. 1801, podle matriky dívka žila 14 hodin, chlapec 30 hodin, zatímco dle novinového článku měli na světě pobýt více než 2 dny. Další dvě dítka, Jakub a Alžběta, se narodila 4. března 1801. Článek praví, že žili shodně pouhou hodinu, zatímco matriční záznam uvádí, že Jakub zemřel po 10 dnech, Alžběta po 6 dnech. Všechny děti mají jako příčinu smrti uvedenou mdlobu.
Epitaf - česká část česko-latinského nápisu (konec textu odkazuje k datu pohřbu posledních dvou zesnulých).
Co snad Plzeň newiděla, / to letos sstiastně spatřila. / Gedným že Plodem Dobře zplozeny/ W Krystu ale Blaze zrozeny, / Dwa Bližency, dwě Dwyčatka, / Dwa Synačky, dwě Děwčatka/ Otce Petra Pernera Zvonaře Plzeňského / Mateře pak Alžběty ctny Manželky geho / zde s Bohem odpočíwagj. / Který Nebe za Wlast magj. / Roku 1801 dne 16 Března.
Jediným hmatatelným svědkem této „senzace“, je epitaf zesnulých dětí. Jedná se o olejomalbu na plechu ve tvaru pomníku od neznámého autora. Ze vzpomínek poslední rozené Pernerové, Luisy Zykmundové, se dozvídáme, že epitaf čtyřčátek visel dlouhá léta v kostelíku U Ježíška a později doputoval až do sbírek Národopisného muzea Plzeňska, kde je uložený dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
