Chotěšovská „ouška“ nebo chodský „koláč“. Čím si vdané ženy v minulosti zakrývaly hlavu?

Odborníci na lidový textil ženské čepce dělí na dvě skupiny: čepce „tvrdé“ (tzv. „půlkové“, které se sešívaly ze dvou brokátových částí a z rubu bývaly vyztužené lepenkou nebo hrubým plátnem) a čepce „měkké“. Co se „měkkých“ čepců týká, pěknou sbírku těch, které se dříve nosily v západních Čechách, ukrývá Národopisné muzeum Plzeňska. Zajímavé je sledovat, jak tyto druhy čepců v jednotlivých oblastech měnily svoji podobu.

17 fotografií

Ze samotného Plzeňska se informací o „měkkém“ čepci bohužel příliš nedochovalo a muzejní sbírka lidového textilu žádný exemplář neobsahuje (hledáme – li původní „měkký“ čepec, nikoliv známou plzeňskou „holubičku“, dnešní symbol plzeňského kroje). Jiná je ale naštěstí situace, co se ostatních oblastí týká. Chotěšovsko, Plasko, Stříbrsko, Chodsko – tam už doklady o „měkkých“ čepcích nechybějí a jde o krásné kousky! 

Chotěšovská „ouška“

Měkký čepec z Chotěšovska býval opatřený tzv. „oušky“, polokruhovitými výčnělky přes uši, zdobenými bohatou výšivkou převážně červené (karmazínové) barvy, doplněné barvou žlutou. Čepce byly zdobené paličkovanou krajkou zhruba 5 cm širokou, která z velké části zasahovala také do obličeje. Krajka tak kromě zdobné měla ještě i funkci ochrannou, když částečně zabraňovala slunečnímu záření. Než se celý čepec uvázal, přivazovalo se na hlavu tzv. „břemíčko“, které dodalo čepci lepší tvar.  Přes čepec si pak ženy na Chotěšovsku uvazovaly vínek, na koncích bohatě zdobený karmazínovou výšivkou, často doplněný o paličkovanou krajku.

Stříbrsko s „plenkami“ a „ubrouskem“

Stříbrský čepec se podobou značně přibližuje čepci chotěšovskému. Velký rozdíl je ale v provedení výšivky. Stříbrský čepec se totiž pyšní tmavě modrou výšivkou složenou z mřížky a šikmých pásků nebo lístků ve dvou nebo třech řadách vedle sebe, oddělených linkou. Pokud žena měla pod čepec mnoho vlasů, často se při čepení nevěsty vlasy ustříhly a zbytek vlasů se smotal kolem brčka pod čepec. Také u stříbrského kroje najdeme vínek s bohatou květinovou výšivkou tmavě modré barvy, na koncích vyšívaný černým hedvábím, doplněný nejčastěji o paličkovanou krajku. Vínku se na Stříbrsku říkala „plenka“. Svobodná děvčata si vázala podobnou „plenku“ na hlavu bez čepce. V druhé polovině 19. století se ženy vázaly přes čepec bílý šátek, který nazývaly „ubrousek“.

Zlatožluté výšivky na Plasku

V porovnání s předchozími čepci byl plaský „měkký“ čepec o něco větší. Hlavním rozdílem je opět barva výšivky. Původní plaské čepce jsou vyšívané už od počátku 18. století zlatožlutou barvou, později doplněnou o červenou (karmazínovou). Vdané ženy nosívaly na čepci s „oušky“ vínek z bílého plátna. Tento typ čepečku se na Plasku vyskytoval převážně před začátkem 19. století, kdy ho vystřídal čepec tvrdý s tzv. „klicemi“.

Chodské „koláče“

Zvláštní druh „měkkého“ čepce se nosíval na Chodsku, kde byl nazývaný „koláč“. Významný rozdíl oproti čepcům z předešlých oblastí spočíval ve velikosti použitého plátna. Aby čepec držel požadovaný tvar, vyztužil se tzv. „kotětem“ (nejčastěji šlo o vrbový prut obalený koudelí nebo vatou, často také obtočený bílým plátnem). Čepec se po usazení stáhl k čelu a převázaný byl tzv. „plínkou“, zdobenou na koncích černým vyšíváním a krajkou. Chodské „koláče“ byly vyšívané černou bavlnkou geometrickými tvary. Základním tvarem byl ale kříž, který dávaly matky svým dcerám – nevěstám, jako symbol životních křížů. V porovnání s čepci z ostatních oblastí se výšivka objevovala nejen na okrajích čepců, ale také uprostřed - v širokém pruhu.