Chléb Otesánek z Hnatovo pekařství v Dolním Žandově chutná jako z pohádky
Rodinná pekárna manželů Hnatových z Dolního Žandova na Chebsku získala ocenění v soutěži Regionální potravina Karlovarského kraje. V kategorii pekařských výrobků včetně těstovin uspěl jejich chléb Otesánek, který si porotu získal lehce nakyslou chutí po žitném kvásku i poctivou ruční výrobou. O jeho přípravě promluvil pekař Petr Hnat.
Manželé Hnatovi navazují na pekařskou tradici, která v rodině sahá až k Petrovu dědečkovi. Vlastní pekárnu si po Sametové revoluci otevřeli také jeho rodiče. Petr Hnat se k rodinnému řemeslu vrátil po vojenské službě v roce 1992 a od té doby se pečení věnuje naplno. Dnes pekárnu vede společně se svou manželkou Andreou Hnatovou.
Chléb Otesánek vzniká z přírodního žitného kvasu, pšeničné mouky a bohaté směsi semínek. „Máme tam len, sezam, slunečnici, dýni a hodně ovesných vloček. Právě proto název Otesánek, semínek je tam opravdu hodně,“ vysvětluje Hnat. Paní Andrea, která se na výrobě podílí, má chléb nejraději opečený a zakápnutý olivovým olejem.
Těsto se nejprve nechává přibližně půl hodiny odpočívat, poté se ručně zpracovává na vále. Bochníky se vkládají do oválných ošatek a nechávají kynout přibližně 40 až 45 minut, v závislosti na počasí a konzistenci těsta. Vykynuté se pečou tři čtvrtě hodiny. Každý bochník se sází i vybírá jednotlivě, aby byl správně propečený a nepopraskal.
„Všechny naše chleby jsou z přírodního kvasu. Pečeme pšenično-žitný klasický Žandovský chleba, vícezrnné, žitné, ale vždy z našeho vlastního kvasu,“ dodává Hnat. Ruční výroba je podle něj náročná, ale výsledná chuť za to stojí. Oceněný chléb Otesánek vyniká jemně nakyslou chutí, výrazem kvalitního žitného kvásku, a nejlepší je prý teplý a křupavý přímo z pece.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
