České „národní“ karty v Národopisném muzeu Plzeňska

7. leden 2019
Kolorované vykládané karty z dílny M. Mischky. Kolem roku 1860
0:00
/
0:00

Srdce, káry, piky, trefy… také jste si oblíbili hrací karty? V 19. století je braly do rukou desetitisíce lidí. Mnohé byly krásně zdobené národními motivy, zobrazovaly česká města a hrady, výjevy z národní historie nebo postavy v krojích. Obrázky na kartách promlouvaly ke všem hráčům stejným jazykem a nenásilně tak napomáhaly utváření národního sebevědomí. Ukázky nejrůznějších tzv. „národních“ karetních her momentálně nabízí výstava v Národopisném muzeu Plzeňska.

Kde se karty vlastně vzaly a kdo je vymyslel? Na tuhle otázku odpověď přesně neznáme, ale velmi pravděpodobně mají svůj původ v Asii. V Indii byly karty známé jako papírová verze šachové hry pro 4 hráče, ještě pravděpodobnější je podle badatelů původ korejský. Původní karty se lišily i hracími kameny („ barvami“). Korejské měly různě dlouhé šňůry perel, nejstaršími evropskými symboly pak byly meče, poháry, mince a hole. Barvy německé (červené, zelené, žaludy a kule) stejně jako barvy francouzské (srdce, káry, piky a trefy) jsou až pozdějšího původu.

„Hravý“ evropský biedermaier

První zpráva o výrobci karet na našem území pochází z poloviny 14. století, kdy do Prahy přišel provozovat kartářkou živnost Johann Kreysel z Norimberka. Zatím nejstarší dochované české karty pocházející z nálezu karet pod podlahou Vladislavského sálu na pražském Hradě. Opravdový „boom“ zaznamenala výroba hracích karet (i samotné hraní) po napoleonských válkách. Evropa vysílená dlouholetými boji se chtěla bavit – a to napříč společenskými vrstvami. Ne nadarmo získalo období biedermeieru přívlastek „hravý“. Pro naši historii je to ale především doba vzepětí snah o národní uvědomění a národní samostatnost. A právě hrací karty z doby národního obrození jsou předmětem právě probíhající výstavy „České národní karty“.

„Mariášky“, tarokové i vykládací karty

Výstava představuje celé spektrum karetních her z období let 1830 až do vzniku samostatné Československé republiky. Zastoupené jsou především karty známé jako „mariášky“, ale i karty tarokové a vykládací. Jak se píše v doprovodném katalogu výstavy „síla karet spočívala v jejich všednosti“ - denně je totiž braly do rukou statisíce lidí, protože hraní karet patřilo (vedle kulečníku a kuželek) k hlavní zábavě. A také právě prostřednictvím karetního obrazu se lidé seznamovali s českými historickými osobnostmi i postavami z národní mytologie. Velkou skupinu karetních obrazů představují významné stavby. Za upozornění stojí také samostatná část výstavy, věnovaná nejznámějším národním kartám z ruky Mikoláše Alše.

Karty a rvačky v hostincích? Zakázat!

V nejstarších dobách se karetní hry provozovaly především v hostincích a bohužel mnohdy vedly ke svárům a rvačkám, mnohdy s fatálními následky (proto také byly světskou mocí zakazovány a církevními kruhy odsuzovány). V rodinném prostředí se hraní karet výrazně projevuje až v 19. století. Téma hraní karet se stalo velkou inspirací pro tvůrce tzv. „kramářských písní“. Výstava nazvanou „České národní karty“, kterou spolupořádá Club sběratelů karetních her, můžete v Národopisném muzeu Plzeňska navštívit až do 20. ledna.