Bývalí obyvatelé Lipnice na Sokolovsku vzpomínali na svou obec. V 70. letech musela ustoupit těžbě uhlí

Místní hřbitov je oplocené místo se zbytky pomníků a obrub hrobů, kterým vévodí památník s česko-německým nápisem Zesnulým bývalé obce Lipnice. Nedaleko za ním se rýsuje velká bílá kopule bioplynové stanice místní těžařské společnosti. Povídání lidí občas přeruší hluk z lomu a nákladních aut.

„Tady u šachty stával náš dům. Jenže už nemám přehled, kde to je. Všechno je to zarostlé,“ rozhlíží se Ludmila Stulíková. V Lipnici se narodila, chodila do školy a prožívala dětství s kamarády.

Dolům ale musela ustoupit dvakrát. Jednou v Lipnici, podruhé v nedalekém Boučí. „To se mi těžko odcházelo, protože jsme měli hezký domek. Vypadal jako hájovna,“ vzpomíná Stulíková.

Každý s obyvatel zaniklé obce má doma nějakou památku, ať jsou to fotografie nebo obrázky. „V roce 1969 jsme to bourali a z těch cihel, co nám zbyly z domu, jsme postavili garáž v Královském Poříčí,“ říká Soňa Mojžíšová.

U hrobu své rodiny stojí Josef Slaný. Z Lipnice do Německa odešel, když mu bylo 16 let. Při vzpomínce na svoji rodnou obec se mu derou slzy do očí.

Rodáci se na zdejším hřbitově začali stýkat až v roce 2005. Do té doby se bývalí obyvatelé Lipnice a také Dolního Rozmyšlu, který k obci patřil, každoročně scházeli v německém Marktredwitz. Tam se akce uskuteční zase za rok.