Byla by škoda předstírat, že vše bylo jinak, říká maminka adoptované holčičky

1. září 2021 11:10, aktualizováno

Byla jednou jedna maminka a jeden tatínek, kteří žili v krásném domku se zahrádkou, měli báječného pejska a žili společně krásný život. Zhruba takto idylicky začíná kniha Kateřiny Boháčové z Plzně. I přesto manželům něco scházelo. Bylo to miminko, které nemohli mít. Rozhodli se tedy pro adopci.

Kateřina Boháčová následně napsala knihu formou pohádky s názvem O šťastném setkání jakožto sdělení své dceři o tom, že je adoptovaná. „S manželem od začátku víme, že chceme jít cestou pravdy a chceme, aby naše dcera věděla, jak jsme se k sobě dostali, jak moc to bylo báječné a skvělé, a že to byl jeden z nejšťastnějších dnů v našem životě. Já jsem hledala cestu, jak jí to odmalička říkat tak, aby to pro ni bylo příjemné a aby z toho cítila lásku, která celý ten proces provázela,“ uvedla autorka knihy.

Kniha O šťastném setkání

„Takže jsem napsala pohádku původně jenom pro ni, kterou jsem chtěla vydat jako knížku jenom pro ni, nicméně jsem potom přišla na to, že ta knížka může být pomocníkem i ostatním rodinám, které vznikly tímto způsobem, a že může odtabuizovat téma adopce, okolo kterého se často zbytečně chodí po špičkách,“ řekla Kateřina Boháčová.

Autorka knihy se domnívá, že kniha si může najít cestu i do rodin, které dle jejích slov vznikly standardním způsobem: „Alespoň ostatní děti budou vědět, jak také může vzniknout rodina, že na tom není vůbec nic zvláštního, nic, kolem čeho by se mělo lhát nebo se posmívat,“ dodala.

Jiné těhotenství

„Musím říct, že jakkoliv byl celý ten proces oficiální a naturalistický, kdy vlastně pořád někam nosíte nějaké papíry, něco dokládáte, chodíte na pohovory a tak, tak je to zázračná cesta, na jejímž konci se opravdu setkají bytosti, které se setkat měly. Celé to provází něco mezi nebem a zemí. Takhle to mělo být, my jsme takhle měli být rodina a nakonec k tomu došlo. Myslím si, že všechny děti mají rády ten příběh o tom, jak přišly na svět, jak je měla maminka v bříšku, a my máme tenhle svůj příběh, my jsme měli to těhotenství trochu jiné, a dcerka to má taky ohromně ráda, ráda si o tom vypráví,“ uvedla autorka.

V České republice existuje zákon o tom, že osvojenému dítěti musí být sděleno, že je adoptované, a to nejpozději do začátku školní docházky. Kateřina Boháčová by i bez tohoto zákona prý pravděpodobně razila stejnou cestu: „Myslím si, že to nedělá dobrotu a že to ukázala i minulost. Podle mě po světě chodí spousta lidí, kteří se nevybíravým způsobem od nějakého člověka z okolí dozvěděli, že jsou adoptovaní a kolikrát je to třeba zranilo. Cítili to tak, že jim rodiče lhali. Přitom si myslím, že to tak vnímá i mnoho dalších adoptivních rodičů, že to byl jeden z nejkrásnějších dnů v životě, kdy jsme se s dcerou poprvé viděli, takže je škoda dělat, že ten den nebyl a dělat, že to bylo jinak, nebo lhát,“ řekla autorka knihy.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio