Budoucí plzeňští strážníci nacvičovali záchranu topících se lidí

Jak poznat vlastní limity a jak být ve vodě schopný někoho zachránit a zároveň neohrozit sebe vysvětloval zájemcům o práci strážníka předseda vodní záchranné služby Plzeň Jan Fischer: „Budou šlapat vodu, potom budou dělat záchranu osobním zásahem bez navázání na lano. Potom si naopak vyzkouší, jaké to je být navázaný na lano. To znamená, že zpáteční cesta je pro ně jednodušší, protože jsou přitažení s tonoucím a nemusí aktivně plavat. Pak si zásah vyzkouší s osobními ochrannými prostředky – ve vestě a přilbě.“

Že příprava ve vodě má smysl dokazuje třeba loňský případ záchrany muže, který z nešťastné lásky skočil do vody z mostu u Kalikovského mlýna. Právě díky strážníkům se muže podařilo zachránit.

Být připravený je důležité

Podle velitele výcviku a vzdělávání městské policie Pavla Štrejla je tak důležité trénovat nejen v bazénu, ale i venku. „Plánujeme ještě nácvik na otevřené řece, kde bychom rádi, aby si strážníci vyzkoušeli záchranu tonoucího v plném oblečení. Ať se jedná o uniformu, boty a podobně. V bazénu toto není možné z hygienických důvodů provést. A je potřeba, aby si i tohle strážníci vyzkoušeli,“ vysvětlil velitel zásahu.

Na případný zásah ve vodě jsou strážníci Městské policie vybaveni tzv. házecím pytlíkem. Jedná se o vak, ke kterému je upevněné zhruba 20 metrů dlouhé lano. „Strážník, jenž se necítí na to, aby k dotyčnému plaval a zachránil ho, může z břehu hodit pytlík. Toho se může tonoucí chytnout, lano se nepotopí, a policista ho může přitáhnout ke břehu a zachránit,“ dodal Pavel Štrejl.

Kromě čtyř řek je v okolí západočeské metropole řada rybníků a k tomu navíc vodní nádrž. A i když to není v přijímacích podmínkách k Městské policii, strážníci v Plzni by měli umět dobře plavat. U případů souvisejících s vodou, zasahují policisté přibližně dvakrát ročně.