Brnířovský památník Antonínu Švehlovi strávil totalitu metr a půl pod zemí

Antonín Švehla se narodil v roce 1873 v Hostivaři v rodině sedláka. Přestože neměl akademické vzdělání, v kariéře mu to vůbec nepřekáželo. Co potřeboval, to se prostě naučil. Vedl Agrární stranu, během první světové války se aktivně zapojil do odboje. Po jejím skončení stál u zrodu Československa. Byl jedním z pěti mužů 28. října.

V čele československé vlády stanul celkem třikrát. V roce 1927 odmítl kandidovat na prezidenta. Hlavním důvodem bylo jeho podlomené zdraví. Zemřel 12. prosince 1933. Byl mu vypraven státní pohřeb z Panteonu Národního muzea, pohřben byl v Hostivaři. Celého obřadu se zúčastnil i T. G. Masaryk, kterému bylo v té době už 83 let.

Dva roky po Švehlově smrti – tedy v roce 1935, se začal psát i příběh brnířovského kamene. Místní se tu dohadovali, jestli nevybudují památník obětem první světové války. Nakonec si svou prosadili sedláci. Pomník tu bude mít jejich velký zastánce Antonín Švehla, přestože s Brnířovem nic společného neměl.

Kámen za 18 korun

Žulový kus kamene je dva metry široký, metr vysoký. Je na něm jen jednoduchý nápis „Švehlově památce“ a letopočet 1935. „Je to přírodní kámen z lesa u Smržovic. Byl prasklý, druhá půlka tam leží dodnes,“ řekl rodák a pamětník Miroslav Beneš. „Naši předci kámen vážící 13 metráků u smržovického lomu naložili na vůz a dovezli až na náves. V kronice se píše, že hajný Kordík z chudenického panství přinesl kvitanci na 18 korun. Kámen se musel zaplatit,“ doplňuje Miroslav Beneš. 10. června 1935 se pomník slavnostně odhaloval. Při slavnosti nechyběl krojovaný průvod, hasiči nebo alegorický vůz.

Po obsazení Československa německou armádou bylo nařízeno, že všechno české se musí zlikvidovat. Takže zastupitelstvo rozhodlo, že památník se zakryje hlínou a drny. Tak to bylo po celou dobu okupace. „V květnu 1945 se památník znovu odhalil. Bylo to ovšem opět jen na pár let. Za komunistického režimu jméno Švehla vadilo. Takže bylo nařízeno, aby se kámen zakopal,“ dodal Beneš.

Památník byl zhruba metr a půl hluboko. Když se v roce 1994 brnířovští v hospodě domluvili, že kámen zase vykopají, museli ho nejprve dlouho hledat. Pomáhal jim bagrista, který tu právě pracoval na telefonních kabelech. Nakonec velký žulový kámen místní obyvatelé našli a od té doby opět zdobí brnířovskou náves.