Borovice není pro Šumavu typická. Přesto jsou místa, kde se cíleně pěstovala
Šumavské lesy - to je hlavně smrk a buk. Takové borovice nejsou úplně typické šumavské dřeviny, pokud se tedy nejedná o malé, keřovité borovice blatky či borovice rašelinné, které rostou v mokřadních plochách. I přesto se našly dvě lokality na Šumavě, kde se borovice cíleně pěstovaly.
Stožecko a Prášilsko. To jsou dvě šumavské lokality, kde se pěstovaly speciální tzv. ekotypy borovice: borovice stožecká, též známá jako borovice šumavská a borovice frauentálská.
„To jsou borovice, které se pěstovaly právě v těchto oblastech v okolí Stožce, Volar, Českých Žlebů a okolo Vltavského luhu – tam rostou pěkné borovice. A na té západní Šumavě je to v oblasti Prášil, Frauentálu, tam jsou také poměrně hezké borovice, které hodně odolávají vlhkému sněhu, nelámou se tak často, takže byly oblíbené z hospodářského pohledu, z pohledu pěstování lesa," vysvětluje náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava Jan Kozel.
Tyto borovice totiž musely na Šumavě odolávat, hlavně v minulosti, velkému množství sněhu. A tak se u nich vyvinula vyšší odolnost proti těžkému sněhu nebo ledovce. Pokud by se jim pod množstvím sněhu či ledu, lámaly větve nebo horní části kmenů podobně, jako borovicím v nižších polohách, nebyly by vedle dominantních smrků tak konkurenceschopné a nemohly by tady růst.
„Dříve se sem přenesl sadební materiál odjinud a ty borovice se lámaly. Bylo to patrné i z mladých výsadeb borovic, kdy se vytrhávaly třeba větve. Místní borovice toto nedělá a má dobrou schopnost růst ve směsi se smrkem. Tedy dost často rostou vedle sebe a tím, že si konkurují, vytvářejí poměrně pěkné kmeny, dlouhé, průběžné, válcovité kmeny a relativně malou korunu. Z pohledu produkčního a z pohledu zpracování byla velmi vyhledávaná a dodnes je to pojem," dodává Jan Kozel.
Borovice se však už dnes na Šumavě netěží. Jediná dřevina, která se zpracovává je smrk a občas ve velmi malém množství modřín. Ostatní dřeviny se i v zásahových oblastech Národního parku Šumava nechávají růst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
