Blokáda Ptačího potoka na Šumavě. Už je to 10 let, co aktivisté vlastními těly bránili těžbě

5. červenec 2021

Přesně před deseti lety bylo léto na Šumavě opravdu velmi horké. Nemohlo za to ani tak počasí, jako spíš události, které se odehrávaly v oblasti Ptačího potoka nedaleko Modravy. V červenci a srpnu roku 2011 to probíhala blokáda, při které ekologičtí aktivisté svými těly bránili těžbě kůrovcem napadených stromů v této lokalitě.

Blokáda trvala několik týdnů v červenci a srpnu. Byla jí plná média. Zvlášť když na místo přijela zásahová jednotka policie a násilím vyváděla blokádníky z lesního porostu. Ti tu bránili kácení kůrovci napadených smrků na 280 ha velkém porostu, který byl v roce 2007 určen, jako bezzásahový. Nejedná se sice o prales podobný tomu na Trojmezné, Boubínu nebo Pramenech Vltavy, ale jeho přírodní hodnota je i tak vysoká.

Lokalita Ptačí potok na Šumavě

„Tam jsou tři skupiny lesa. Jeden je hodně starý porost, kde jsou přes 200 let starý stromy – to je první les po pralese, tam možná káceli z nějaké části možná v polovině 19. století a od té doby to rostlo samo od sebe. Pak je takový les starý okolo 100 až 150 let. Ten vznikl pravděpodobně po těžbě toho původního lesa, ovšem v druhé polovině 19. Století a možná v tom hrála nějakou roli vichřice 1870. Tehdy na Ztraceném vznikla malá dřevařská osada, aby to mohli zpracovat," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Jsou tam také relativně mladé porosty, které vypadají mladě a nezajímavě a o kterých někteří tvrdili, že jsou nepůvodní smrčiny a ty jsou staré necelých 100 let. "Ty pravděpodobně vznikly po vichřici v roce 1929. Přitom ty stromy jsou starší než ten rok 1929, to znamená, že to byl uvolněný les a přirozená obnova z toho porostu, který padnul vichřicí a byl vytěžený. Takže prales to nebyl a všechno je to první, maximálně druhá generace po pralese a vše je to dominantně tvořeno přirozenou obnovou, takže kontinuálně opakovaným zmlazením toho lesa," dodává ředitel Hubený.

Do roku 2007 byla tato oblast začleněna do zóny, kde by se normálně prováděly kůrovcové těžby. Rok 2007, po té co část Šumavských lesů vyvrátil orkán Kyrill a předpokládala se kůrovcová vlna, se i v této oblasti přemýšlelo, kde bude hranice, kde si ještě bude příroda dělat své a kde do ní začne zasahovat člověk.

„Někdo jí chtěl mít až pod Březníkem, někdo ji chtěl mít na Ztraceném nebo až pod. Vím, že starosta Modravy tlačil na to, aby se to posunulo blíž k Březníku, aby nevznikaly paseky blíž k Modravě. I proto se těch 250 hektarů lesa dalo do takového ne úplně čistě bezzásahového území. Považovalo se to za bezzásahové s tím, že zásahy jsou možné, ale na základě nějakého odborného vyhodnocení," doplňuje Pavel Hubený.

Blokáda ekologických aktivistů nakonec zachovala přírodnímu vývoji 250 z celkových 280 hektarů. To byl tedy úspěch, který ale zanechal hluboké příkopy mezi vyznavači bezzásahovosti v národních parcích a těmi, kteří by chtěli i v těchto územích zasahovat více.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio