Archeologové odkrývají pozůstatky největšího ženského koncentračního tábora v Česku

Výzkum pod vedením Pavla Vařeky ze ZČU odhalil základy kuchyně, zbytky zbraní, lamp a oplocení. „Je to první výzkum ženského koncentračního tábora v okupované Evropě,“ uvedl Vařeka. Archeologové lokalizovali tábor pomocí snímku amerického průzkumného letounu z dubna 1945 a jeho plocha přesahuje 18 tisíc metrů čtverečních.

„Výzkum odhalil objekt táborové kuchyně, která se velice dobře zachovala jen pár centimetrů pod povrchem. V troskách tábora jsme našli součásti vybavení vězeňských baráků a zbytky plotu s ostnatými dráty, které byly pod vysokým napětím, včetně porcelánových izolátorů,“ řekl Vařeka.

Na výzkumu se podílí 15 studentů archeologie ze ZČU a britské univerzity v Cambridge. Podle starostky obce Evy Třískové (nez.) je tento projekt klíčovým krokem k připomenutí zapomenuté historie. „Pozemek jsme občas nechali posekat. Kousek odtud je zachovalý protiletecký kryt, který občané svými silami očistili a udržují přístupný,“ uvedla starostka.

V budoucnu by Svatava ráda zpřístupnila celý areál, aby si veřejnost mohla připomínat osudy vězeňkyň. „V sokolovském muzeu máme malou sbírku artefaktů, protože tábor byl v šedesátých letech spálen a srovnán se zemí,“ dodala.

Ženy pracovaly v krutých podmínkách

Svatavský ženský koncentrační tábor, pobočka kmenového tábora ve Flossenbürgu, věznil ženy z Československa i celé okupované Evropy. Od roku 1943 do 7. května 1945, kdy tábor osvobodila americká armáda, zde bylo vězněno až 750 žen. Ačkoliv nebyl tábor vyhlazovací, ženy pracovaly v krutých podmínkách, docházely do místní továrny na výrobu leteckých součástek a mnohé zde zemřely.

Ženský koncentrační tábor ve Svatavě na historické fotografii|foto:Andrea Strohmaierová, Český rozhlas

Tábor střežilo dvanáct příslušníků SS a dvaadvacet dozorkyň se psy. Podle Paměti národa hrály v táboře významnou roli kriminální vězeňkyně, které nosily zelený trojúhelník na vězeňském mundúru a často byly vybírány jako táborové starší. Zvláště krutá byla německá kriminálnice Hanne Baumannová, známá jako „fúrie“.

Vězeňkyně pracovaly dvanáct hodin denně, o víkendech deset, a musely plnit přísné normy. Nesplnění úkolů vedlo k snížení přídělu jídla nebo těžší práci. Trpěly hladem a nedostatkem hygieny.

Na památku zesnulých žen zřídila obec památník, který připomíná stovky vězněných a usmrcených žen na asi desetině původní rozlohy tábora. Nynější výzkum je součástí česko-polského projektu krajinné archeologie, který má za cíl přinést světlo na temné kapitoly evropské historie.